Knihy
Válečná literatura
Válečná historie
Milan Otáhal
Dvě desetiletí před listopadem 89

Milan Otáhal: Dvě desetiletí před listopadem 89

Milan Otáhal, Bedřich Loewenstein, Miroslav Vaněk, František Cigánek, Martin Palouš, Zdeněk Vašíček
Dvě desetiletí před listopadem 89 : sborník

1994 | Nakladatelství Maxdorf

Texty a dokumenty z období československé normalizace. Texty a dokumenty z období československé normalizace.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	109
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085800098
ISBN:	9788085800098
Editor:	Emanuel Mandler
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Historia nova
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 3. 2024 12:38
Číslo položky:	805809

O autorech

Milan Otáhal

Milan Otáhal byl český historik soudobých dějin a bývalý disident. Zabýval se především obdobím tzv. normalizace. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval československé a světové dějiny a dva roky zde působil jako asistent. Od roku 1955 byl vědeckým pracovníkem Historického ústavu ČSAV. Jako člen KSČ se v 60. letech účastnil reformního procesu a později se stal spoluautorem knihy Sedm pražských dnů , což mu přineslo trestní stíhání, vyloučení ze strany a zákaz povolání. V 70. a 80. letech působil jako spoluautor samizdatového sborníku Historické studie a náležel k zakládajícím signatářům Charty 77. Po roce 1989 vedl oddělení dějin tzv. normalizace nově založeného Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, přednášel na filozofických fakultách v Praze a Brně a absolvoval též stáže v zahraničí. Kromě toho vydal řadu publikací k období let 1969–1989, mezi nimi rozsáhlou knihu Sto studentských revolucí, obsahující rozhovory s účastníky listopadového převratu. I v penzi nadále zůstával členem redakční rady Soudobých dějin a redakčního okruhu Českého časopisu historického.

Více od autora

Bedřich Loewenstein

Bedřich Loewenstein byl významný česko-německý historik se specializací na moderní evropské dějiny a přesahem do dalších společenskovědních disciplín. Narodil se jako syn lékaře ve smíšené česko-německo-židovské rodině, což byl důvod, proč byl po nástupu nacismu vyloučen z gymnázia a následně totálně nasazen. Po maturitě se rozhodl pro studium filozofie, odkud byl rovněž vyloučen, tentokrát z politických důvodů. Pracoval na stavbě, pak absolvoval vojenskou službu a v letech 1953–1956 studoval historii na základě výjimky udělené ministerstvem školství. Studium ukončil diplomovou prací u prof. Josefa Polišenského. Krátce působil jako redaktor časopisu Dějepis ve škole, poté až do roku 1970 pracoval v Historickém ústavu ČSAV. Zabýval se především moderními německými dějinami, především pak specifikem německého vývoje a předpoklady pro nástup nacismu. Kromě toho se postupně zaměřoval na mezioborová historicko-sociální témata a obecnější otázky krize evropské civilizace. V 60. letech navázal styky se intelektuály v Západním Německu, kam rovněž jezdil přednášet, a v téže době vyšla jeho populární studie o Bismarckovi. Po nástupu normalizace byl z ČSAV propuštěn a následoval zákaz publikování. Jako tlumočník na velvyslanectví SRN následně pomohl vytvořit vazby mezi disentem a exilem a zároveň publikoval v samizdatu. V roce 1979 přijal nabídku profesury na Freie Universität v Berlíně, kde působil do roku 1994. Po sametové revoluci též přednášel na Univerzitě Karlově. Stále více tíhnul k interdisciplinárnímu pojetí zkoumaných témat, jimž se věnoval jak v komplexně pojatých syntézách, tak v množství esejí. Ke stěžejním tématům tohoto období patří modernita, evropský nacionalismus a psychologické aspekty historického vývoje. Loewenstein byl členem Collegia Carolina a korespondujícím členem Berliner Wissenschaftliche Gesellschaft. Od roku 2000 byl čestným členem Učené společnosti České republiky. Před smrtí působ...

Více od autora