Anastáz Opasek
Dvanáct zastavení : vzpomínky opata břevnovského kláštera

1997 | Nakladatelství Torst

Šedesátý opat benediktinského opatství břevnovského vzpomíná na své dětství prožité ve Vídni, mládí v Čechách a dospělost v exilu.

Paměti břevnovského opata, jedné z nejvýznamnějších osobností české katolické církve druhé poloviny 20. století, se staly čtenářsky zatím neúspěšnější knihou nakladatelství Torst. Je…jich druhé vydání vychází v nové grafické úpravě.
Šedesátý opat benediktinského opatství břevnovského vzpomíná na své dětství prožité ve Vídni, mládí v Čechách a dospělost v exilu.

Paměti břevnovského opata, jedné z nejvýznamnějších osobností …české katolické církve druhé poloviny 20. století, se staly čtenářsky zatím neúspěšnější knihou nakladatelství Torst. Jejich druhé vydání vychází v nové grafické úpravě.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	Pevná s obálkou
Počet stran:	344
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072150286
ISBN:	9788072150281
Editor:	Marie Jirásková
Vydání:	3. opravené a doplněné vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 8. 2024 10:3
Číslo položky:	953070

O autorovi

Anastáz Opasek

Jan Anastáz Opasek, mukly přezdíván Opat chuligán , byl římskokatolický kněz, básník, teolog a benediktinský mnich, opat a později arciopat břevnovského kláštera. V letech 1919–1932 žil v Kolíně, kde vystudoval gymnázium. Studoval teologii v Praze a Římě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1938, v roce 1939 se stal konventuálním převorem břevnovského kláštera. Po druhé světové válce byl vyznamenán řádem za zásluhy v boji proti nacismu. V roce 1947 se stal opatem břevnovského kláštera. V září 1949 byl zatčen a na počátku prosince následujícího roku ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzen na doživotí . Záznam přelíčení s Opaskem je zaznamenán v knize Proces proti vatikánským agentům v Československu: biskup Zela a společníci . Autorem muklovské přezdívky je spoluvězeň Josef Petr Ondok. V roce 1968 odešel do Rakouska a posléze Západního Německa, kde žil do roku 1990. Byl jedním z hlavních organizátorů křesťanského laického sdružení Opus Bonum, které bylo založeno roku 1972. V prosinci 1989 na dálku jmenoval Prokopa Siostrzonka převorem břevnovského kláštera, aby mu tato funkce na úřadech pomohla při jednání o vrácení kláštera řádu. Během několika měsíců získal řád klášter zpět. Opasek však poté dostal infarkt a byl hospitalizován ve Vídni, Siostrzonek soudí, že se tak mohlo stát právě z velké radosti nad znovuzískáním Břevnova. Po zotavení se Opasek v Praze znovu ujal úřadu opata. V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Při povýšení břevnovského opatství na arciopatství v roce 1993 jej papež Jan Pavel II. jmenoval prvním břevnovským arciopatem. Zemřel 24. srpna 1999 při návštěvě sesterského benediktinského kláštera Rohru v Bavorsku, místě svého exilového pobytu. Jeho tělo bylo posmrtně převezeno do vlasti, je pochován na břevnovském hřbitově u sv. Markéty v Praze. Ke své přezdívce přišel Opasek ve věznici v Leopoldově. Když se zde j...

Více od autora