Jiří Rajlich, Ivo Pejčoch
Dva Walterové : příběhy dvou československých občanů, sloužících jako piloti Luftwaffe

2012 | Nakladatelství Svět křídel

Přestože se o tom čtyřicet let od konce války v podstatě mlčelo, je dnes známo, že českoslovenští letci, kteří bojovali po boku polského, francouzského, britského a sovětského letectva proti nacistické Luftwaffe, nebyli jedinými občany bývalé Československé republiky, kteří se účastnili vzdušných operací na frontách 2.… světové války. Na druhé straně stály stovky či spíše tisíce jiných. Vedle příslušníků slovenských Vzdušných zbraní tvořili nejpočetnější skupinu někdejší českoslovenští občané německé národnosti, kteří sloužili v řadách německých leteckých sil. Patřili k nim i dva nedávno zemřelí letci Walter Bláha a Walter Smejkal. První z nich byl pilotem bombardéru a jeho životní osudy snesou jen těžko srovnání s mnohem známějšími válečnými letci. Již při svém prvním bojovém letu úspěšně dezertoval na spojeneckou stranu a domů se vrátil v uniformě příslušníka čs. zahraniční armády. Odvážný úlet pak neméně bravurně zopakoval ještě o několik roků později, když prchal z poúnorového Československa. Oproti tomu Smejkal bojoval jako stíhací pilot v Norsku v řadách známé Jagdgeschwader 5, a to až do německé kapitulace. Po skončení války se do vlasti vrátil jako válečný zajatec v otrhané německé uniformě. Shodou okolností byl jako nepostradatelný odborník vyňat z probíhajícího odsunu německého obyvatelstva a přes všechny nesnáze se pak zapojil do běžného civilního života. Oba muži se nikdy nepotkali, přesto v jejich životech nacházíme pozoruhodné paralely. Nejen, že měli stejné křestní jméno, že milovali létání a že se po válce oba vrátili do Československa, kde oba chtěli žít normální občanské životy. Walter Bláha i Walter Smejkal se dokonce narodili ve stejném roce jen několik měsíců od sebe a stejného roku, opět krátce po sobě, leč každý na jiném konci světa svou životní pouť završili. Přestože se o tom čtyřicet let od konce války v podstatě mlčelo, je dnes známo, že českoslovenští letci, kteří bojovali po boku polského, francouzského, britského a sovětského letectva proti nacistick…é Luftwaffe, nebyli jedinými občany bývalé Československé republiky, kteří se účastnili vzdušných operací na frontách 2. světové války. Na druhé straně stály stovky či spíše tisíce jiných. Vedle příslušníků slovenských Vzdušných zbraní tvořili nejpočetnější skupinu někdejší českoslovenští občané německé národnosti, kteří sloužili v řadách německých leteckých sil. Patřili k nim i dva nedávno zemřelí letci Walter Bláha a Walter Smejkal. První z nich byl pilotem bombardéru a jeho životní osudy snesou jen těžko srovnání s mnohem známějšími válečnými letci. Již při svém prvním bojovém letu úspěšně dezertoval na spojeneckou stranu a domů se vrátil v uniformě příslušníka čs. zahraniční armády. Odvážný úlet pak neméně bravurně zopakoval ještě o několik roků později, když prchal z poúnorového Československa. Oproti tomu Smejkal bojoval jako stíhací pilot v Norsku v řadách známé Jagdgeschwader 5, a to až do německé kapitulace. Po skončení války se do vlasti vrátil jako válečný zajatec v otrhané německé uniformě. Shodou okolností byl jako nepostradatelný odborník vyňat z probíhajícího odsunu německého obyvatelstva a přes všechny nesnáze se pak zapojil do běžného civilního života. Oba muži se nikdy nepotkali, přesto v jejich životech nacházíme pozoruhodné paralely. Nejen, že měli stejné křestní jméno, že milovali létání a že se po válce oba vrátili do Československa, kde oba chtěli žít normální občanské životy. Walter Bláha i Walter Smejkal se dokonce narodili ve stejném roce jen několik měsíců od sebe a stejného roku, opět krátce po sobě, leč každý na jiném konci světa svou životní pouť završili.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	115
Jazyk:	česky
ISBN10:	8087567226
ISBN:	9788087567227
Edice:	Svět křídel
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Cheb
Vystaveno:	5. 12. 2023 13:17
Číslo položky:	706862

O autorech

Jiří Rajlich

Jiří Rajlich je český historik se zaměřením na vojenské a letecké dějiny. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1991 působí ve Vojenském historickém ústavu, kde je ředitelem historicko-dokumentačního odboru. Ve svých pracích se zabývá meziválečnou i poválečnou historií československého letectva, osudy československých letců na západní frontě během druhé světové války, ale i činností Luftwaffe v českých zemích nebo Čechoslováky bojujícími ve španělské občanské válce. Zaměřuje se i na obraz armády a bezpečnostních sborů ve filmu a televizi. Kromě autorství desítek historických knih, které vyšly v Česku i v zahraničí, a stovek vědeckých studií byl také kurátorem řady muzejních výstav a expozic. Za svou literární činnost obdržel Cenu Miroslava Ivanova, byl vyznamenán Záslužným křížem ministra obrany II. i III. stupně. Jako jeden ze členů týmu Vojenského historického ústavu třikrát získal cenu Gloria musealis. Dne 28. října 2019 mu prezident České republiky Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. třídy. Je předsedou redakční rady časopisu Historie a vojenství a členem redakčních rad časopisů Letectví a kosmonautika, Vojenská história a Securitas Imperii.

Více od autora

Ivo Pejčoch

Ivo Pejčoch byl český vojenský historik. Vystudoval katedru českých dějin na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1990 působil jako šéfredaktor historického měsíčníku Historie a plastikové modelářství. Od roku 2007 byl vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu. Je autorem několika desítek knih literatury faktu, zabývajících se především vojenskou technikou. Narodil se 18. března 1962 v Praze. Jeho otcem je spisovatel a historik Slavomír Pejčoch-Ravik. V letech 1977–1981 vystudoval Střední průmyslovou školu spojové techniky v Praze. Pracoval nejprve jako technik v Konstruktivě Praha a později jako spojový technik v SPT Telecom. Od mládí se zajímal o vojenskou historii a techniku, po roce 1989 se této zálibě začal věnovat naplno. V roce 1990 spoluzaložil časopis Historie a plastikové modelářství a po řadu let byl jeho šéfredaktorem. Ve stejné době se mimo jiné zapojil do tvorby série publikací Válečné lodě. V letech 2001–2005 vystudoval historii na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2009 zde obhájil dizertační práci s názvem Československá těžká vojenská technika. Vývoj, výroba, nasazení a export československých tanků, obrněných automobilů a pásových dělostřeleckých tahačů 1918–1956. V roce 2007 se stal vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu, kde se věnoval celé řadě historických témat. Přispíval mj. do časopisu Historie a vojenství. V červenci 2018 jej na cyklovýletu postihl infarkt, po kterém zůstal dlouhodobě upoutaný na lůžku. Dne 20. července 2019 zemřel. Výběr:

Více od autora