Zofia Nałkowska byla polská prozaička, dramatička, básnířka a žurnalistka. Psala psychologické romány. Z její poválečné tvorby je nejvýznamnější sbírka reportážních črt, v nichž zachytila osudy obětí během nacistické okupace. Studovala historii, zeměpis, ekonomii a jazykovědu na tajné „Létavé univerzitě“ . Pracovala v ženských organizacích. Od roku 1933 byla členkou Polské literární akademie . Dále byla pracovnicí PEN klubu, ZZLP a společnosti péče o vězně „Patronat“. Byla spoluzakladatelkou a členkou literární skupiny „Předměstí“ . V roce 1936 dostala „Złoty Wawrzyn Polskiej Akademii Literatury“. V létech 1939–1944 působila v kulturním podzemí. V letech 1945–1947 byla nestranickou poslankyní Zákonodárného sněmu , pracovala v Hlavní komisi německých zločinů v Polsku , oddělení Lodž, a byla redaktorkou týdeníku „Kuźnica“. Debutovala v roce 1898 na stránkách „Týdenního přehledu“ jako básnířka. V roce 1906 zveřejnila román Ženy . Její celé jméno je Zofia Gorzechowska, primo voto Rygier, rozená Nałkowska. Narodila se roku 1884 ve Varšavě. Její otec Wacław Nałkowski byl známým geografem, její matka Anna pocházela z Moravy. Vystudovala penzionát a tajnou Létavou univerzitu . Značnou část svých širokých znalostí však nabyla samostudiem. Zofia Nałkowska byla dvakrát vdaná. Jejím prvním mužem byl publicista a pedagog Leon Rygier . Vdala se za něj v roce 1904, přičemž oba, chtějíce si ulehčit případný rozvod v budoucnosti, přešli na kalvinismus. Manželství se rozpadlo kolem roku 1909, třebaže rozvod uskutečnili až v roce 1918. Jejím druhým mužem byl Jan Jur-Gorzechowski, bojovník ve Válečné organizaci (Organizacja Bojow...