Ignác z Loyoly
Duchovní cvičení

2005 | Nakladatelství Refugium Velehrad-Roma

Sv. Ignác v úvodu své exerciční knížky píše, že exercicia jsou sestavená k posilování rozumu, vůle a uspořádání vlastního života - ke spáse duše. Kniha sama je výsledkem duchovních zápisků, které si světec zaznamenal během své konverze a je ukázkou praktického provozování mystického života. Duchovní cvičení jsou rozděl…ena na čtyři části. Jejich absolvováním exercitant dospěje k obnově duchovního života. Sv. Ignác v úvodu své exerciční knížky píše, že exercicia jsou sestavená k posilování rozumu, vůle a uspořádání vlastního života - ke spáse duše. Kniha sama je výsledkem duchovních zápisků, které si s…větec zaznamenal během své konverze a je ukázkou praktického provozování mystického života. Duchovní cvičení jsou rozdělena na čtyři části. Jejich absolvováním exercitant dospěje k obnově duchovního života.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	141
Jazyk:	česky
ISBN10:	808671537X
ISBN:	9788086715377
Překladatel:	Robert Kunert
Edice:	20. svazek ed. 20. svazek ed. Societas
Vydání:	3., rev. vyd., (V nakl. Refugium 2.)
Vydáno v:	Velehrad
Vystaveno:	21. 11. 2020 14:23
Číslo položky:	130332

O autorovi

Ignác z Loyoly

Svatý Ignác z Loyoly, rodným jménem Íñigo López de Loyola , byl duchovním otcem a spoluzakladatelem Tovaryšstva Ježíšova a jeden z největších křesťanských mystiků. Vyvinul též metodu duchovních cvičení – exercicií, které mají sloužit k očistě ducha. Své jméno Íñigo získal při křtu a později v dospělosti přijal jméno Ignác. Ignác z Loyoly se narodil na hradě Loyola poblíž města San Sebastian v Baskicku do urozené baskické rodiny. Byl nejmladší ze 13 dětí. Když mu bylo sedm let, zemřela mu matka. V mládí vedl rozmařilý život. Jeho vychovatelé se ho snažili vzdělávat v takových disciplínách, aby z něj vyrostl zdatný rytíř, člověk galantního chování a vystupování. K jeho výchově měl přispět i pobyt v rodině kastilského hodnostáře Juana Velásqueze de Cuéllar v Arévale , díky němuž mohl sloužit na dvoře španělského krále Ferdinanda Aragonského jako páže. Poté se stal členem osobní stráže vévody z Nájery a navarrského místokrále Antonia Manriqueho de Lara. V roce 1517 vstoupil do armády. Dne 20. května 1521 utrpěl vážné zranění nohy při obraně Pamplony před Francouzi a několik měsíců se léčil na otcově hradě. Léčba se moc nedařila a Ignác byl dokonce zaopatřen svátostí umírajícího. Během rehabilitace si krátil čas čtením knih o Ježíši Kristu a životopisů svatých . Tato četba na něj zapůsobila natolik, že se rozhodl oddat duchovnímu životu a jeho touhou se stalo „vykonání velkých věcí v božích službách". Během léčení u něj došlo k několika intenzívním duchovním prožitkům. Už v této době započal s exerciciemi – sérii meditací, jejichž smyslem bylo očistit a pročistit mysl i ducha . Po něm je zdědil Řád jezuitů a v současné době je přebírají i další řády. Mnoho lidí argumentuje...

Více od autora