Ignác z Loyoly
Duchovní cvičení

1990 | Nakladatelství Křesťanská akademie

Kniha není asketickou příručkou ani bezprostředním návodem k rozjímání, ale výsledkem duchovních zápisků, které si sv. Ignác zaznamenával během své konverze. Jádro Duchovních cvičení bylo následující léta tříbeno a zdokonalováno, ať už na základě vlastní zkušenosti, nebo když v exerciciích vedl druhé, zvláště v době s…tudia v Paříži, kdy se právě z exercicií zrodili první „tovaryši“ apoštolské skupiny, kterou založil. Kniha není asketickou příručkou ani bezprostředním návodem k rozjímání, ale výsledkem duchovních zápisků, které si sv. Ignác zaznamenával během své konverze. Jádro Duchovních cvičení bylo následující… léta tříbeno a zdokonalováno, ať už na základě vlastní zkušenosti, nebo když v exerciciích vedl druhé, zvláště v době studia v Paříži, kdy se právě z exercicií zrodili první „tovaryši“ apoštolské skupiny, kterou založil.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná, plastový přebal
Počet stran:	156
Jazyk:	česky
Překladatel:	Robert Kunert
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Řím ; Praha
Vystaveno:	5. 6. 2026 12:15
Číslo položky:	1782695

O autorovi

Ignác z Loyoly

Svatý Ignác z Loyoly, rodným jménem Íñigo López de Loyola , byl duchovním otcem a spoluzakladatelem Tovaryšstva Ježíšova a jeden z největších křesťanských mystiků. Vyvinul též metodu duchovních cvičení – exercicií, které mají sloužit k očistě ducha. Své jméno Íñigo získal při křtu a později v dospělosti přijal jméno Ignác. Ignác z Loyoly se narodil na hradě Loyola poblíž města San Sebastian v Baskicku do urozené baskické rodiny. Byl nejmladší ze 13 dětí. Když mu bylo sedm let, zemřela mu matka. V mládí vedl rozmařilý život. Jeho vychovatelé se ho snažili vzdělávat v takových disciplínách, aby z něj vyrostl zdatný rytíř, člověk galantního chování a vystupování. K jeho výchově měl přispět i pobyt v rodině kastilského hodnostáře Juana Velásqueze de Cuéllar v Arévale , díky němuž mohl sloužit na dvoře španělského krále Ferdinanda Aragonského jako páže. Poté se stal členem osobní stráže vévody z Nájery a navarrského místokrále Antonia Manriqueho de Lara. V roce 1517 vstoupil do armády. Dne 20. května 1521 utrpěl vážné zranění nohy při obraně Pamplony před Francouzi a několik měsíců se léčil na otcově hradě. Léčba se moc nedařila a Ignác byl dokonce zaopatřen svátostí umírajícího. Během rehabilitace si krátil čas čtením knih o Ježíši Kristu a životopisů svatých . Tato četba na něj zapůsobila natolik, že se rozhodl oddat duchovnímu životu a jeho touhou se stalo „vykonání velkých věcí v božích službách". Během léčení u něj došlo k několika intenzívním duchovním prožitkům. Už v této době započal s exerciciemi – sérii meditací, jejichž smyslem bylo očistit a pročistit mysl i ducha . Po něm je zdědil Řád jezuitů a v současné době je přebírají i další řády. Mnoho lidí argumentuje...

Více od autora