Knihy
Beletrie
Španělská a portugalská literatura
Miguel de Cervantes Saavedra
Dômyselný rytier don Quijote de la Mancha

Miguel de Cervantes Saavedra: Dômyselný rytier don Quijote de la Mancha

Miguel de Cervantes Saavedra, Gustave Doré, Jozef Felix
Dômyselný rytier don Quijote de la Mancha : Zväzok 2

1950 | Nakladatelství Tatran

Chudobný zeman Don Quijote, pomätený čítaním rytierskych románov, rozhodne sa obnoviť starodávne potulné rytierstvo a vydá sa na cestu, aby konal hrdinské činy na počesť svojej vymyslenej dámy a bránil všetkých ukrivdených. No jeho brnením sú iba hrdzavé pozostatky zbroje jeho predkov, jeho paripou je úbohá mitrha, jeh…o zbrojnošom prefíkaný sedliak, ženúci sa za vidinou bohatstva, jeho dámou dedinská kraviarka, ktorú pomätený Don Quijote povýšil na Dulcineu z Tobosa. V románe sa rovnako parodujú všetky rytierske obrady a zvyky, pričom horúčkovitá fantázia núti Dona Quijota vidieť vo všetkom veľkolepé dobrodružstvá alebo čary. Ale všetky hrdinské činy, ktoré Don Quijote konal v záujme spravodlivosti, vyúsťujú do opačných výsledkov a ta všetci, ktorých chce Don Quijote obrániť proti krivdám, vzývajú nebesá, aby ho potrestali. Dona Quijota každý bije a preklína, všetci sa mu posmievajú a na dovŕšenie pošliape ho aj stádo svíň. Napokon porazený v súboji vracia sa domov a pred smrťou zrieka sa svojho rytierskeho poblúznenia.
I dnes pri bežnom pohľade na prítomné dielo sa zdá, že Cervantes podrobil výsmechu iba rytierske romány ako literárny žáner. V skutočnosti sa autor vysmial zo samej idey rytierstva a tým bojoval proti starému feudálnemu uvedomeniu, ktoré bolo podporované práve rytierskymi románmi. Cervantes vo svojom románe protestoval proti celému svetovému pohľadu vládnucej triedy Španielska a v prvom rade proti feudálne-katolíckej reakcii, ktorá podporovala pseudorytierske idey, keďže vlastné rytierstvo priviedla k rozvratu. Cervantes svojim Donom Quijotom bojuje proti tyranii absolutizmu, proti vypínavosti aristokracie, proti štátnej krutovláde, ktorá ožobračovala obyvateľstvo, proti pochabým vojenským dobrodružstvám, proti moci duchovenstva. A toto sú momenty v Cervantesovom diele, ktoré ho robia časovým i po odstupe niekoľkých storočí. Chudobný zeman Don Quijote, pomätený čítaním rytierskych románov, rozhodne sa obnoviť starodávne potulné rytierstvo a vydá sa na cestu, aby konal hrdinské činy na počesť svojej vymyslenej dámy a bráni…l všetkých ukrivdených. No jeho brnením sú iba hrdzavé pozostatky zbroje jeho predkov, jeho paripou je úbohá mitrha, jeho zbrojnošom prefíkaný sedliak, ženúci sa za vidinou bohatstva, jeho dámou dedinská kraviarka, ktorú pomätený Don Quijote povýšil na Dulcineu z Tobosa. V románe sa rovnako parodujú všetky rytierske obrady a zvyky, pričom horúčkovitá fantázia núti Dona Quijota vidieť vo všetkom veľkolepé dobrodružstvá alebo čary. Ale všetky hrdinské činy, ktoré Don Quijote konal v záujme spravodlivosti, vyúsťujú do opačných výsledkov a ta všetci, ktorých chce Don Quijote obrániť proti krivdám, vzývajú nebesá, aby ho potrestali. Dona Quijota každý bije a preklína, všetci sa mu posmievajú a na dovŕšenie pošliape ho aj stádo svíň. Napokon porazený v súboji vracia sa domov a pred smrťou zrieka sa svojho rytierskeho poblúznenia.
I dnes pri bežnom pohľade na prítomné dielo sa zdá, že Cervantes podrobil výsmechu iba rytierske romány ako literárny žáner. V skutočnosti sa autor vysmial zo samej idey rytierstva a tým bojoval proti starému feudálnemu uvedomeniu, ktoré bolo podporované práve rytierskymi románmi. Cervantes vo svojom románe protestoval proti celému svetovému pohľadu vládnucej triedy Španielska a v prvom rade proti feudálne-katolíckej reakcii, ktorá podporovala pseudorytierske idey, keďže vlastné rytierstvo priviedla k rozvratu. Cervantes svojim Donom Quijotom bojuje proti tyranii absolutizmu, proti vypínavosti aristokracie, proti štátnej krutovláde, ktorá ožobračovala obyvateľstvo, proti pochabým vojenským dobrodružstvám, proti moci duchovenstva. A toto sú momenty v Cervantesovom diele, ktoré ho robia časovým i po odstupe niekoľkých storočí.

Součástí souboru:

Dômyselný rytier Don Quijote de la Mancha 1950 (2 sv. (427 s., [43] l. obr. příl.; 504 s., [44] l. obr. příl)

Vytvořit poptávku

O knize

Počet stran:	504
Jazyk:	slovensky
Edice:	2. svazek ed. Edícia svetových klasikov
Vydáno v:	Bratislava

O autorech

Miguel de Cervantes Saavedra

Miguel de Cervantes y Saavedra byl španělský voják, básník a spisovatel. Působil na přelomu 16. a 17. století za vlády Filipa II. a jeho potomka Filipa III. Ačkoliv ve Španělsku byla hospodářská krize, španělské umění a literatura dosahovaly svého vrcholu. Dalšími významnými osobnostmi v této době byli: Velázquez, Murillo, El Greco, Lope de Vega a Calderon). Cervantes se narodil jako třetí dítě z pěti v rodině zchudlého nižšího šlechtice Rodriga Cervantese z rodu Saavedrů , špatného chirurga, dobrého jezdce na koni a amatérského hráče na violu, a Doni Leonor de Cortinas Sánchez z rodiny statkářů. Rodiče mu zajistili vzdělání, jaké jim dovolila tehdejší finanční situace, kdy král Karel V. uvalil na obyvatele tak vysoké daně, že je bylo schopno zaplatit kolem 20% z nich. V roce 1551 se pětičlenná rodina přestěhovala za lepším životem do Valladolidu. Tento cíl se nenaplnil, protože Cervantesův otec Rodrigo byl špatný lékař, trpěl hluchotou, brzy byl uvězněn kvůli dluhům a majetek rodiny byl zabaven. V roce 1553 se rodina vrátila do rodného města, šestiletého Miguela učil číst a psát příbuzný rodiny Alonso de Vieras, od roku 1555 Cervantes chodil do nově založené Jezuitské školy v Córdobě. V roce 1564 se přestěhovali do Sevilly, a v roce 1566 do Madridu. V devatenácti letech začal studovat na veřejné škole Estudio de la Villa, kterou vedl lingvista, profesor Juan Lopéz de Hoyos, který se nejvíce zasloužil o Cervantesovo vzdělání a také v jednom se svých děl vydal i několik Cervatesových raných básní. Roku 1550 se narodil Cervantesův bratr Rodrigo, v roce 1552 sestra Magdalena, v roce 1554 bratr Juan. V roce 1569 se Cervantes přestěhoval do Říma. Tam pracoval jako tajemník pro Gulia Acquaviva. Možné vysvětlení pro Cervantesův nečekaný odjezd ze Španělska byl útěk před trestem za účast v souboji s Antoniem de Sigurga. V roce 1570 narukoval k vojsku Juan...

Více od autora

Gustave Doré

Paul Gustave Doré byl francouzský umělec, rytec a ilustrátor. Doré primárně pracoval také s dřevorytem a ocelorytem. Doré se narodil ve Štrasburku a v roce 1847 byly vydány jeho první ilustrované příběhy. Nejprve pracoval jako literární ilustrátor v Paříži, kde byl pověřen ilustrovat práce od Françoise Rabelaise, Honorého de Balzaca, Johna Miltona a Danteho Alighieriho. Velký úspěch sklidila nově ilustrovaná Anglická bible z roku 1866, která byla poprvé vystavena v roce 1867 v Londýně. Doré ilustroval nejrůznější knihy až do své smrti v Paříži v roce 1883. Byl pohřben na hřbitově Père-Lachaise. Za svůj život ilustroval Doré více než 90 knih či jiných materiálů. Mezi jeho nejvýznamnější patří Danteho Božská komedie , v roce 1863 Don Quijote od Miguela de Cervantese nebo v roce 1866 Ztracený ráj od Johna Miltona. V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gustave Doré na anglické Wikipedii a Gustave Doré na německé Wikipedii.

Více od autora