Émile Zola
Doktor Pascal

1924 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

Hlavním hrdinou poslední knihy ze série novel o rodu Rougon-Macquartů je stárnoucí doktor Pascal. Jeho životním cílem je objevit lék na dědičné nemoci, proto po celá léta shromažďuje informace o své rodině a jejím rodokmenu. Ve svém okolí se však nesetkává vždy s pochopením – v díle je patrný vědy a církve.

Posl…ední díl fresky Rougonovci – Macquartovci Émile Zoly, kterou dokončil svůj celoživotní výzkum a zájem o teorii dědičnosti. Odmítal metafyzickou osudovost jako určující pro vývin lidské osobnosti, více se ztotožňoval s formulací genetických predispozicí. Otázka prevence při dědičnosti chorob pro něj byla klíčová. Hlavním hrdinou poslední knihy ze série novel o rodu Rougon-Macquartů je stárnoucí doktor Pascal. Jeho životním cílem je objevit lék na dědičné nemoci, proto po celá léta shromažďuje informace o své r…odině a jejím rodokmenu. Ve svém okolí se však nesetkává vždy s pochopením – v díle je patrný vědy a církve.

Poslední díl fresky Rougonovci – Macquartovci Émile Zoly, kterou dokončil svůj celoživotní výzkum a zájem o teorii dědičnosti. Odmítal metafyzickou osudovost jako určující pro vývin lidské osobnosti, více se ztotožňoval s formulací genetických predispozicí. Otázka prevence při dědičnosti chorob pro něj byla klíčová.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	361
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	František Ženíšek
Překladatel:	Ignát Hořica
Edice:	20. svazek ed. 20. svazek ed. Rougon-Macquartové
Vydání:	3. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 3. 2022 15:50
Číslo položky:	299400

O autorovi

Émile Zola

Émile Zola byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Émile Zola se narodil v Paříži roku 1840. Jeho otec, François Zola , byl italský inženýr, narozen v Benátkách roku 1795. Jeho matka, Émilie Aubert, byla Francouzka. Když Émilovi byly 3 roky, s rodinou se přestěhovali do jižní Francie, zde Zolův otec začal pracovat na stavbě zavodňovacího kanálu, který měl svést říční vodu k městečku Aix-en-Provence. Otec o čtyři roky později, roku 1847, náhle zemřel. V roce 1858 se Zola přestěhoval zpět do Paříže, kde se znovu setkal se svým kamarádem z dětství, Paulem Cézannem. Po neúspěšném studiu odešel pracovat do nakladatelství Hachette, kde okolo sebe soustředil skupinu mladých romanopisců – tzv. médanská skupina. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii. Významně se angažoval zejména v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem J'accuse hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž. Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým poté, co se mu ucpal komín u kamen . Byl pohřben na pařížském hřbitově Montmartre. Katolická církev zařadila veškeré spisy Émila Zoly na Index zakázaných knih. Zpočátku psal Zola kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement. Zde v ostrých kritikách napadal řadu významných postav tehdejšího literárního světa. Za první „naturalistický“ román označil Zola již Paní Bovaryovou a za román zásadního významu pak Germinii Lacerteuxovou bratří Goncourtů. Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až roku 1867 románem Románový cyklus se zaměřením proti církvi: Povídkové soubory: Cyklus „Evangelia“: tato díla ovlivněna idejemi utopického socialismu Zola je také autorem sborníků kritických statí o divadle a literatuře: Rougon-Macquartů ...

Více od autora