Popelka Biliánová
Do panského stavu KOMPLET 6 dílů ve 4 svazcích

Nakladatelství A. Neubert

Obsažené svazky:

Do panského stavu 1928 Díl 1 (311 s., 8. vyd.)
Do panského stavu 1929 Díl 3 (296 s., 8. vyd.)
Do panského stavu 1931 Díl 5 (309 s., 8. vyd.)
Do panského stavu 1931 Díl šestý (309 s., 8. vyd.)

Stav

Mírně opotřebená

u dílu 1 a 3 uvolněné vazby, listy drží

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, listy drží
Vazba:	pevná
Počet stran:	311 + 296 + 309 + 309
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Karel Rélink
Vydání:	Osmé vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 10. 2023 7:23
Číslo položky:	672286

O autorovi

Popelka Biliánová

Popelka Bilianová , rozená Maria Popelková, byla česká vlastenecká spisovatelka, dramatička a publicistka, autorka řady sentimentálních próz, osvětová pracovnice v ženském hnutí, jedna ze zakladatelek českého dívčího skautingu. Narodila se roku 1862 v Králově Dvoře u Berouna jako Maria, dcera kupce Václava Popelky a Marie, rozené Čtvrtníkové . V Počaplích u Berouna absolvovala dvoutřídní obecnou školu. Její otec invaliditou ztrácel živnost. Když bylo Marii patnáct let, přišla rodina o majetek a roku 1878 se přestěhovala do Prahy, kde se otec stal domovníkem a prodavačem, starší syn František se vyučil pekařem a mladší Karel studoval v Králově Dvoře. Marie chtěla studovat na Učitelském ústavu, nebyla však přijata kvůli slabému zraku. Působila tedy jako vychovatelka, od svého strýce si půjčovala knihy českých buditelů. Dostalo se jí zvláštního privilegia – směla navštěvovat některé přednášky na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde mezi studenty byla jediná dívka. Proslula vlasteneckým a sociálním cítěním, jež projevovala spolkovou prací, organizační a charitativní činností. Například roku 1888 byla evidována jako agentka Ústřední matice školské. Pořádala výlety dětí po českých historických místech, organizovala sbírky šatstva, bot a hraček pro chudé české děti, především z německojazyčného pohraničí. Jako první v Čechách použila skautské zásady při založení dívčí osady v Chotouni, kde od roku 1912 organizovala pro dívky prázdninové osady. Oproti svým mladším kolegyním, např. Vlastě Koseové, však nechtěla dívkám nabízet stejné nebo podobné činnosti jako skautům-chlapcům, a tak se postupně s hlavním proudem českého dívčího skautingu rozešla. Pracovala také pro Ústřední spolek českých žen, kde se vedle kurzů šití a vaření konaly také přednášky o emancipaci žen a o jejich vzdělání. Stala se tak v období před první světovou válkou jednou z hlavních představ...

Více od autora