Jan Šimša
Dlouhý běh Jana Šimsy : vzpomínky, články, rozhovory, dokumenty, dopisy

2020 | Nakladatelství EMAN

„Jsem přesvědčen, že není jiné cesty, než osvobozovat sebe ze zakletí strachu, sobectví a nedůvěry ke společnosti. Není jiné cesty než myslet také na věci těch druhých, na starosti všech, biblicky řečeno: milovat bližního svého jako sebe samého.“

Jan Šimsa patří k výrazným osobnostem českobratrské evangelické …církve. Výběr z publikovaných a zejména nepublikovaných textů zachycuje jeho kořeny v hnutí lesní moudrosti a Akademicé Ymce, spoluutváření teologického hnutí Nová orientace, kazatelské působení na venkově, kontakty s výraznými postavami kulturní scény, a především celoživotní nasazení pro lidi odstrkované a pronásledované, jež mj. vyústilo v jeho angažmá v Chartě 77.
Z písemností Jana Šimsy vybrala, některé úseky zpracovala a životopisnými údaji doplnila Milena Šimsová.

„Vážnost k dějinám neznamená se podřizovat tomu, co se děje. Podřizovat se evangeliu znamená orientovat se stále na chudých, zraněných, uražených a ponížených. Ti jsou důležitější než pseudoúspěchy velkých dějinných převratů.“
„A moje srdce i nadále prahne po kolektivu, již ne nahodilém, ale po kolektivu těch, kteří hledají ono město, v němž přebývá pravda a kde bydlí láska a pokoj a spravedlnost nakonec pro všechny.“ „Jsem přesvědčen, že není jiné cesty, než osvobozovat sebe ze zakletí strachu, sobectví a nedůvěry ke společnosti. Není jiné cesty než myslet také na věci těch druhých, na starosti všech, biblicky řeč…eno: milovat bližního svého jako sebe samého.“

Jan Šimsa patří k výrazným osobnostem českobratrské evangelické církve. Výběr z publikovaných a zejména nepublikovaných textů zachycuje jeho kořeny v hnutí lesní moudrosti a Akademicé Ymce, spoluutváření teologického hnutí Nová orientace, kazatelské působení na venkově, kontakty s výraznými postavami kulturní scény, a především celoživotní nasazení pro lidi odstrkované a pronásledované, jež mj. vyústilo v jeho angažmá v Chartě 77.
Z písemností Jana Šimsy vybrala, některé úseky zpracovala a životopisnými údaji doplnila Milena Šimsová.

„Vážnost k dějinám neznamená se podřizovat tomu, co se děje. Podřizovat se evangeliu znamená orientovat se stále na chudých, zraněných, uražených a ponížených. Ti jsou důležitější než pseudoúspěchy velkých dějinných převratů.“
„A moje srdce i nadále prahne po kolektivu, již ne nahodilém, ale po kolektivu těch, kteří hledají ono město, v němž přebývá pravda a kde bydlí láska a pokoj a spravedlnost nakonec pro všechny.“

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (26. 5. 2026)

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	399
Jazyk:	česky
ISBN10:	8088060222
ISBN:	9788088060222
Editor:	Milena Šimsová
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 2. 2026 16:21
Číslo položky:	1636083

O autorovi

Jan Šimša

Jan Šimsa byl teolog, evangelický farář, autor kulturně historických úvah, redaktor a disident . Koncem druhé světové války v souvislosti s Ligou lesní moudrosti se tehdy mladičký Jan Šimsa seznámil s českým protestantsky orientovaným křesťanským kazatelem, spisovatelem, publicistou, sociálním pracovníkem a radikálním pacifistou Přemyslem Pittrem. Rovněž se v té době seznámil s lidmi okolo Milíčova domu a zapojil se do jeho činnosti. Po skončení druhé světové války se zapojil do aktivit, které Přemysl Pitter organizoval . Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval Jan Šimsa v letech 1948-1952 teologii na Komenského Evangelické teologické fakultě v Praze. Poprvé byl zatčen v roce 1952, kdy se jej StB pokusila získat ke spolupráci. Po studiích dostal povolávací rozkaz k povinné vojenské prezenční službě . Z vojenské služby byl předčasně propuštěn . Dne 23. června 1956 se Jan Šimsa oženil s čerstvě dostudovanou Milenou Procházkovou, která mu ve výkonu jeho poslání v dalších letech účinně pomáhala. Jako manželka evangelického faráře jej Milena Šimsová následovala do míst, kde působil: sbory Českobratrské církve evangelické v Pardubicích , v Praze na Vinohradech , v Klášteře nad Dědinou , v Prosetíně . Jako evangelický duchovní vykonával farářskou službu až do února roku 1973, kdy mu byl odňat normalizačním režimem státní souhlas. Po odejmutí státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti pracoval nějakou dobu jako archi...

Více od autora