Český básník a překladatel. Narozen 11. října 1931 ve Veletíně , zemřel 2. února 1996 v Praze. Roku 1954 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Žil v Praze, pracoval v různých časopisech a nakladatelstvích, naposledy v Odeonu a externě pro nakladatelství Torst. Mnoho knih poezie připravil i editorsky – antologii Architektura ohně, Tvar větru, Tvardovského Lyrické sloky. Překládal poezii z ukrajinštiny, ruštiny a za jazykové spolupráce z dalších jazyků .

Boris Abramovič Sluckij byl sovětský básník židovského původu píšící rusky. Dětství a mládí prožil v Charkově. V roce 1937 začal studovat práva na univerzitě v Moskvě a v letech 1939 až 1941 studoval na Institutu literatury Maxima Gorkého. V letech 1941 až 1945 sloužil v Rudé armádě a jeho válečné zkušenosti velmi ovlivnily jeho poezii. Po druhé světové válce odešel z armády v hodnosti majora a v letech 1948 až 1952 pracoval v rozhlase. V roce 1956 způsobil Ilja Erenburg senzaci, když ve svém článku citoval řadu dosud nepublikovaných Sluckého básní. O rok později vydal Sluckij první sbírku svých básní s názvem Память . Společně s Davidem Samojlovem se Sluckij řadí pravděpodobně k nejvýznamnějším představitelům válečné generace ruských básníků a patří, vzhledem k povaze své poezie, mezi zásadní postavy poststalinského obrození. Již zhruba v letech 1953 až 1954, tedy před XX. sjezdem KSSS, Sluckij ve svých verších odsuzoval stalinský režim. Jeho verše kolovaly v samizdatu 50. let a v roce 1961 byly otištěny v antologii v Mnichově. Autorství však Sluckij veřejně nepotvrdil, ani nevyvrátil. Ve svých dílech se Sluckij vyjadřoval také k židovským tématům, včetně židovské tradice, antisemitismu , dále holokaustu atd. Sluckij rovněž překládal do ruštiny poezii psanou jidiš, například od Kvitka, Verghelise, Galkina, Shvartzmana, Sternberga a dalších. Jedním z jeho bratranců byl izraelský generál a třetí ředitel Mosadu Me'ir Amit. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boris Slutsky na anglické Wikipedii.