Jan Amos Komenský: Dílo Jana Amose Komenského

Jan Amos Komenský, Věra Petráčková, Marie Kyralová, Zdeněk Bednár, Milan Kopecký, Martin Steiner
Dílo Jana Amose Komenského. Sv. 9., Část 1, Historia profana

1989 | Nakladatelství Academia

Zpráva a naučení o kazatelství -- O poezii české -- Dionysii Catonis Disticha moralia -- Přídavek Distichů -- Žalmy -- Nové písně některé -- Žehnání kněze Jana Cyrilla -- Písnička ku pohřbu Pavla Fabricia -- Veršované modlitby z přídavků k Praxis pietatis -- Písně a kratší básnická skladání -- De metris Bohemicis adnot…atiuncula: parafráze IV. eklogy Vergiliovy -- Carmina per occasionem scripta - básně příležitostné. Upravil Milan Kopecký. Zpráva a naučení o kazatelství -- O poezii české -- Dionysii Catonis Disticha moralia -- Přídavek Distichů -- Žalmy -- Nové písně některé -- Žehnání kněze Jana Cyrilla -- Písnička ku pohřbu Pavla Fabr…icia -- Veršované modlitby z přídavků k Praxis pietatis -- Písně a kratší básnická skladání -- De metris Bohemicis adnotatiuncula: parafráze IV. eklogy Vergiliovy -- Carmina per occasionem scripta - básně příležitostné. Upravil Milan Kopecký.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	480
Jazyk:	česky , latinsky
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 7. 2017 11:54
Číslo položky:	14510

O autorech

Jan Amos Komenský

Jan Amos Komenský, latinsky Iohannes Amos Comenius, německy Johann Amos Comenius byl poslední biskup Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů. Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích, zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky Janua linguarum reserata a Orbis sensualium pictus . Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko „Učitel národů“. Literární odkaz Jana Amose Komenského, který byl coby nekatolík nucen od roku 1628 působit v exilu, je velmi obsáhlý a různorodý. Psal latinsky i bohatou a působivou češtinou. Tvořil spisy encyklopedické a jeho ideálem byla pansofie , objímající veškeré tehdejší vědění, zanechal však také díla teologická i teosofická, hymnologická i hymnografická či všenápravná . Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem Labyrint světa a ráj srdce. Rodinné příjmení bylo Szeges. Jeho otec přijal pseudonym Komenský. Místo narození Jana Amos Komenského není známo. Jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský Brod nebo Nivnice . Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohl vzniknout přídomek Komenský, Comenius, jako jeho rodiště Komňu uváděli i někteří Komenského vrstevníci[...

Více od autora

Věra Petráčková

Věra Petráčková byla česká bohemistka, slavistka, lexikografka, editorka, vysokoškolská pedagožka a pracovnice katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývala se analýzou děl Jana Amose Komenského a Václava Jana Rosy a dějinami starší české jazykovědy a literatury. Začínala jako učitelka na druhém stupni základní školy. Poté absolvovala pedagogickou a filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Získala aprobaci v oborech: čeština, ruština, ukrajinština a angličtina. V roce 1970 nastoupila svou vědeckou dráhu v Kabinetu pro vydávání Díla Jana Amose Komenského ČSAV jako editorka spisů Jana Amose Komenského. Když došlo ke zrušení kabinetu se stala zaměstnankyní komeniologického oddělení Pedagogického ústavu J. A. Komenského. Také se stala se textovou redaktorkou Komenského českých spisů a věnovala se jejich edičním zásadám. Zabývala se průzkumem pramenných komenián v domácích i zahraničních knižních a rukopisných fondech a podílela se na redakci dvousvazkového vydání vybraných pedagogických spisů v ruštině . Ve vlastní badatelské práci zaměřovala pozornost na jmennou deklinaci v raně novověké češtině, na české mluvnictví a slovníkářství raného novověku. V 80. letech 20. stol. působila v Ústavu pro jazyk český, kde se věnovala především české lexikografii. Zde se podílela na přípravě Akademického slovníku cizích slov, na kterém pracovala spolu s Jiřím Krausem a kolektivem autorů. Jejím dalším tematickým okruhem byly česko-slovinské kulturní vztahy v raném novověku. V závěrečné fázi svého života působila na pedagogických fakultách v Plzni a v Praze, kde vyučovala starší českou literaturu.

Více od autora