Karel Vrána
Dialogický personalismus

1996 | Nakladatelství Zvon

K. Vrána je kněz a filosof. Vychází z předpokladu, že člověk dosáhne svého sebenaplnění jen v lidském společenství, v setkání s druhými. Podle K. Vrány byla tato skutečnost ve filosofických úvahách opomíjena. Osobní poznání druhého je podle autora nejhlubším, nejbohatším, nejplnějším a prvním způsobem poznání. Zaměřuje… proto pozornost na dějiny osoby a osobních vztahů - na dialogický personalismus. Personalistický pohled na člověka nacházíme v křesťanství, ve zkušenosti závislosti na Bohu a v partnerství s ním. „Toto partnerství nekonečné boží svobody a dějinné svobody člověka zakládá a utváří lidskou osobu jako takovou a současně ji ve společenství uschopňuje k účasti na osudu ostatních.“

Filosofický personalismus je dialogický, autor proto podává stručný nástin dialogické filosofické tradice. Především poukazuje na filosofii řeči 18. století . Hovoří o objevu dialogického principu , o filosoficko-horizontálním omezení a vertikální a teologické dimenzi dialogismu.

Dále pojednává o potřebě osobního vztahu, o poznání a lásce, o podmínkách setkání a vztahu, o vztahu horizontálním a vertikálním, o fenomenologické analýze faktu a osobní kauzalitě, o vědomí odlišnosti a omezenosti lidského „ty“. „V komorním tématu Dialogického personalismu odhaluje myšlenkové bohatství jeho tvorby svůj skrytě jednotící motiv, který je zároveň zřetelným motivem i jeho osobního života, příznačně orientovaného k dialogu a spolupráci.“ K. Vrána je kněz a filosof. Vychází z předpokladu, že člověk dosáhne svého sebenaplnění jen v lidském společenství, v setkání s druhými. Podle K. Vrány byla tato skutečnost ve filosofických úvahách op…omíjena. Osobní poznání druhého je podle autora nejhlubším, nejbohatším, nejplnějším a prvním způsobem poznání. Zaměřuje proto pozornost na dějiny osoby a osobních vztahů - na dialogický personalismus. Personalistický pohled na člověka nacházíme v křesťanství, ve zkušenosti závislosti na Bohu a v partnerství s ním. „Toto partnerství nekonečné boží svobody a dějinné svobody člověka zakládá a utváří lidskou osobu jako takovou a současně ji ve společenství uschopňuje k účasti na osudu ostatních.“

Filosofický personalismus je dialogický, autor proto podává stručný nástin dialogické filosofické tradice. Především poukazuje na filosofii řeči 18. století . Hovoří o objevu dialogického principu , o filosoficko-horizontálním omezení a vertikální a teologické dimenzi dialogismu.

Dále pojednává o potřebě osobního vztahu, o poznání a lásce, o podmínkách setkání a vztahu, o vztahu horizontálním a vertikálním, o fenomenologické analýze faktu a osobní kauzalitě, o vědomí odlišnosti a omezenosti lidského „ty“. „V komorním tématu Dialogického personalismu odhaluje myšlenkové bohatství jeho tvorby svůj skrytě jednotící motiv, který je zároveň zřetelným motivem i jeho osobního života, příznačně orientovaného k dialogu a spolupráci.“

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	63
Jazyk:	česky
ISBN10:	8071131733
ISBN:	9788071131731
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Logos
Vydání:	Logos (3.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	23. 3. 2023 11:43
Číslo položky:	523734

O autorovi

Karel Vrána

Karel Vrána byl katolický kněz, teolog a filosof, profesor teologie a filosofie na Papežské lateránské univerzitě a Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, rektor papežské koleje Nepomucenum v Římě a předseda Křesťanské akademie v Římě. Karel Vrána pocházel z městečka Zahrádka u Ledče nad Sázavou, kde v dětství ministroval při bohoslužbách tehdejšímu kaplanovi a později faráři Josefu Toufarovi . Vrána se později vyjádřil, že Toufar byl jedním z jeho kněžských vzorů. Karel Vrána v roce 1945 nastoupil po absolvování gymnázia ke studiu teologie. Na studia byl představenými poslán do Říma, kde strávil následujících šest let. Vzhledem ke komunistickému převratu v roce 1948 se již do Československa nevrátil. I po kněžském svěcení pokračoval ve studiích. Od roku 1955 pak vyučoval na teologickém institutu v Beneventu. Od roku 1978 pak působil jako rektor v římském Nepomucenu. Zároveň přednášel filosofii na Lateránské univerzitě. V Římě také dosáhl řádné profesury. V roce 1992 se vrátil do Československa a začal vyučovat na Katolické teologické fakultě v Praze. Tato fakulta se snažila o jeho jmenování profesorem, protože italská profesura nebyla v Čechách uznána. K tomu však vlivem krize fakulty v letech 1994-2003 nikdy nedošlo, protože fakulta na přechodné období ztratila potřebné akreditace. 28. října 2001 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy.

Více od autora