Pavel Želivan
Původ života

Pavel Želivan

Karel Vrána * 24. 8. 1925 Zahrádka u Ledče n. Sázavou Vystudoval Klasické gymnázium v Praze , teologii a filozofii v Římě a v Solnohradě . Od r. 1955 působil jako profesor filozofie na papežském vysokoškolském teologickém institutu v jihoitalském Beneventě. Od r. 1974 byl hostujícím profesorem na TF v Neapoli, od r. 1978 rektorem české bohoslovecké koleje Nepomucenum v Římě a zároveň profesorem filozofie na Papežské lateránské univerzitě v Římě. Po návratu z exilu do vlasti přednáší na Katolické TF UK filozofickou teologii a antropologii. Nadále působí jako předseda římské Křesťanské akademie a pokračuje v její ediční činnosti. V zahraničí publikoval zejména v exilových časopisech Nový Život a Studie a v nakladatelství Křesťanské akademie Řím . Vedle pedagogické a vědecké práce ve svém oboru se podílel na českém kulturním životě v exilu i v domácím podzemí . Jako rektorovi koleje Nepomucenum mu záleželo hlavně na udržení možnosti svobodného zahraničního studia českých a slovenských studentů teologie. Filozofické myšlení V. se rozvíjí v prostoru kritického a otevřeného tomismu . Navazuje též na augustinovskou tradici a přihlíží k mnichovské fenomenologické ontologii . Ovlivňují jej také představitelé dialogického personalismu . Tematicky lze V. filozofické dílo rozčlenit do tří okruhů: Do prvního patří otázky týkající se vztahu přírodních věd a filozofie, zejména epistemologického statutu biologie a její filozofické problematiky: vznik organického života, vývoj organismů, náhodnost a finalita v biosféře. Zvláštní pozornost věnoval evolučnímu, vzestupnému a syntropickému pohybu v přírodě a jeho neméně reálnému protikladu, tj. dění involuč...