Victor Hugo
Devadesát tři

1953 | Státní nakladatelství dětské knihy

Jakobínský rok 1793 byl vyvrcholením francouzské buržoasní revoluce a charakteristické pro Huga je, že k tomuto námětu sáhl bezprostředně po pařížské Komuně: dokumentoval tak svůj nesouhlas s běsněním měšťáků proti rušitelům "tradičního pořádku" a vyslovil vřelé sympatie s revolucí. Středem románu je povstání bretoňský…ch sedláků, zneužitých církví, šlechtou a zahraniční reakcí, hlavními hrdiny bývalý šlechtic a utopický humanista Gauvain a feudál-royalista Lantenac. Názory Hugovy nejlépe vyslovuje Gauvain v závěru knihy a tu také poznáváme omyl V. Huga: Gauvain se obětuje za člověka-bestii Lantenaca, když ten na chvíli ukázal lidskou tvář a zachránil z hořící tvrze tři proletářské děti. Ale Gauvain si neuvědomil, že osvobozením Lantenaca zasadil vlasti těžkou ránu a způsobil smrt mnoha vojáků revoluce. On i jeho vychovatel a bývalý kněz Cimourdain nedovedli vyřešit rozpor mezi revolucí a citem a oba raději zemřeli. Závěr románu je tedy tragický, ale z celé knihy vyzařuje Hugova víra v konečné vítězství proletářské revoluce a v světový mír a Hugo již sto let učí nenávidět ty, kteří lidstvu brání v cestě za těmito vznešenými ideály. Jakobínský rok 1793 byl vyvrcholením francouzské buržoasní revoluce a charakteristické pro Huga je, že k tomuto námětu sáhl bezprostředně po pařížské Komuně: dokumentoval tak svůj nesouhlas s běsněním… měšťáků proti rušitelům "tradičního pořádku" a vyslovil vřelé sympatie s revolucí. Středem románu je povstání bretoňských sedláků, zneužitých církví, šlechtou a zahraniční reakcí, hlavními hrdiny bývalý šlechtic a utopický humanista Gauvain a feudál-royalista Lantenac. Názory Hugovy nejlépe vyslovuje Gauvain v závěru knihy a tu také poznáváme omyl V. Huga: Gauvain se obětuje za člověka-bestii Lantenaca, když ten na chvíli ukázal lidskou tvář a zachránil z hořící tvrze tři proletářské děti. Ale Gauvain si neuvědomil, že osvobozením Lantenaca zasadil vlasti těžkou ránu a způsobil smrt mnoha vojáků revoluce. On i jeho vychovatel a bývalý kněz Cimourdain nedovedli vyřešit rozpor mezi revolucí a citem a oba raději zemřeli. Závěr románu je tedy tragický, ale z celé knihy vyzařuje Hugova víra v konečné vítězství proletářské revoluce a v světový mír a Hugo již sto let učí nenávidět ty, kteří lidstvu brání v cestě za těmito vznešenými ideály.

Stav

Dobrý

opotřebená obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	286
Jazyk:	česky
Překladatel:	Vladimír Neff
Edice:	Knižnice pro střední školy
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 11. 2024 18:13
Číslo položky:	1066415

O autorovi

Victor Hugo

Victor-Marie Hugo byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu. Victor Hugo byl třetím synem Josepha Léopolda Sigisberta Huga a Sophie Trébuchetové. Narodil se v roce 1802 v Besançonu a žil ve Francii po většinu svého života. Jeho bratři byli Abel Joseph Hugo a Eugéne Hugo . Doba dětství Viktora Huga byla poznamenána politickými zvraty. Napoleon byl prohlášen císařem, když byly Victoru Hugovi dva roky a bourbounská monarchie byla obnovena před jeho třináctinami. Opačné politické a náboženské názory, které měli Hugovi rodiče, zobrazovaly ideologické síly, které se přely o nadvládu ve Francii celý jeho život: Hugův otec byl vysoce postavený důstojník v Napoleonově armádě. Byl ateistický republikán, který považoval Napoleona za hrdinu; jeho matka byla extrémní katolická royalistka, a podle některých domněnek, byla milenkou generála Victora F. de Lahorieho, popraveného v roce 1812 za spiknutí proti Napoleonovi. Jelikož byl Hugův otec důstojník, rodina se často stěhovala a Victor se při cestování hodně naučil. Na cestě do Neapole viděl rozlehlé alpské vrcholky, velkolepě modré Středozemní moře a Řím v době oslav. Ačkoliv mu bylo pouze šest let, uchoval si tento půlroční výlet pevně v paměti. Sophie následovala svého muže do Itálie a Španělska . Nespokojená s neustálým stěhováním, které vyžadoval vojenský život, a faktem že její manžel nesdílel její katolickou víru, Sophie se rozhodla nakrátko opustit Léopolda v roce 1803 a usadit se v Paříži. Od té doby dominantním způsobem řídila Hugovu výchovu a vzdělání. V důsledku toho Hugova první díla v poezii a próze odrážela ještě její vášnivé oddání víře a králi. Teprve později, během událostí vedoucích k revoluci v roce 1848, začal Hugo odporovat své katolické royalistické výchově a místo toho s...

Více od autora