Ján Poničan, Gejza Vámoš, Vavro Šrobár, Michal Chorváth, Janko Alexy, Jozef G Cincík, Pavol G Hlbina, Rudolf Uhlár, Ľudovít Novák, Juraj Šujan, Pavol Socháň, Michal Ursíny, František Paňák, Števo Košík, Ernest Žatko
Detvan 50 rokov v Prahe : [rozpomienky : štúdie : úvahy

1932 | Nakladatelství Matica slovenská

Příspěvky věnované dějinám spolku a postavám s jeho historií spojeným doplňuje několik statí a úvah: O možnostiach slovenskej nacionálnej vedy . Kapitola o súčasnom slovenskom novinárstve . K základom estetiky . Vzťahy medzi slovenskou literatúrou a literatúrami súsednými . Duch europskej palety . Básnik utrpenia a tra…giky - E. B. Lukáč . Tatry v slovenskej a poľskej poezii . Příspěvky věnované dějinám spolku a postavám s jeho historií spojeným doplňuje několik statí a úvah: O možnostiach slovenskej nacionálnej vedy . Kapitola o súčasnom slovenskom novinárstve . K základom… estetiky . Vzťahy medzi slovenskou literatúrou a literatúrami súsednými . Duch europskej palety . Básnik utrpenia a tragiky - E. B. Lukáč . Tatry v slovenskej a poľskej poezii .

Stav

Mírně opotřebená

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	volná brož s obálkou
Počet stran:	282 - [3]
Jazyk:	slovensky
Editor:	Stanislav Mečiar
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 3. 2021 12:6
Číslo položky:	165184

O autorech

Gejza Vámoš

Gejza Vámoš byl slovenský prozaik, dramatik a lékař. Narodil se v roce 1901, v maďarsky hovořící židovské rodině v Dévaványi na území dnešního Maďarska. Vyrůstal spolu se třemi sestrami, Margitou, Veronou a Editou. Jeho otec Vojtech Vámoš byl židovského vyznání a pracoval jako úředník na železnici. Ve čtyřicátých letech byl spolu s dalšími Židy deportován ze Slovenska. Gejza Vámoš odmítal ortodoxní židovství i jakoukoli jinou výlučnost a považoval se za liberálního občana a demokrata. Navštěvoval maďarské gymnázium v Nitře, které ukončil maturitou v roce 1919. V témže roce se stal posluchačem lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Studium mediciny absolvoval částečně i v Anglii, kam později často jezdíval, a ukončil je v roce 1925. V době studií a krátké praxe v Praze se stýkal se slovenskými intelektuály, kteří zde žili, byl členem spolku Detvan. Ze slovenských spisovatelů mu byli myšlenkově nejblíže Laco Novomeský, Vladimír Clementis nebo Janko Alexy, spoluzakladatel časopisu Svojeť. Studoval také externě Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1932 doktorát za práci Princíp krutosti. Po skončení studia mediciny pracoval krátký čas jako lékař v Praze a potom působil jako lékař – balneolog ve slovenských lázních Piešťany, kde se specializoval na léčbu revmatismu. Mezi jeho pacienty patřil i František Xaver Šalda. V roce 1929 cestoval po Anglii, Holandsku, Německu a Francii. V roce 1932 se zúčastnil vojenských manévrů, které se staly inspirací jeho díla Jazdecká legenda. V roce 1934 vypukla v Piešťanech tzv. "bahnianská aféra" poté, co Gejza Vámoš uveřejnil v literárním magazínu Slovenské smery úryvky z připravovaného románu Žid severu a juhu. Místní židovská obec a spolek lázeňských lékařů ho obvinili z urážky židovství, lázní Piešťany i lékařského stavu. To spolu s obavami z pronásledování ohledně svého původu přispělo k tomu, že s...

Více od autora

Vavro Šrobár

Vavro Šrobár byl slovenský lékař, politik, ústřední postava meziválečné slovenské politiky v Československu, od roku 1935 profesor Komenského univerzity v Bratislavě v oboru sociálního lékařství. Vavro Šrobár studoval na gymnáziích v Ružomberku, Levoči a Banské Bystrici. Po vyloučení ze všech škol v někdejším Uhersku kvůli panslavistické agitaci dostudoval na gymnáziu v Přerově v roce 1888. Po maturitě odešel studovat na lékařskou fakultu Karlovy univerzity do Prahy. Zde se zapojil do práce v spolku Detvan. Pod vlivem T. G. Masaryka se stal čechoslovakistou a patřil mezi Masarykovy skalní stoupence. Udržoval také kontakty s radikálně naladěnými studenty v české Omladině. V roce 1898 začal ve spolupráci s Pavlem Blahou vydávat slovenský časopis Hlas; jeho poslední dva ročníky už redigoval sám. Roku 1906 kandidoval do Uherského sněmu. Do roku 1918 působil jako lékař v Ružomberku. Ružomberok se díky němu stal centrem slovenské politické aktivity, protikladem tzv. martinské skupiny. V roce 1918 byl za své politické aktivity krátce internován. Od roku 1918 byl členem Národního výboru československého a jménem Slováků podepsal v říjnu 1918 zákon o zřízení československého státu. V první Československé republice byl zprvu poslancem Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu , posléze za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu, tedy za agrárníky, se kterými Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. V letech 1925–1929 byl předsedou poslaneckého klubu poslanců agrární strany. Stal se také prvním ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska, jehož úkolem bylo zajistit politické a administrativně právní začlenění Slovenska do nové republiky , kromě toho byl ještě ministrem školství a národní osvěty . V letech 1925–1935 byl za agrární stranu senátorem Národního shromáždění ČSR. Postupně se ...

Více od autora