Knihy
Ostatní
Periodika a časopisy
Jan Herben
Deset let proti proudu (1886-1896)

Jan Herben
Deset let proti proudu (1886-1896) - zpomínky a zkušenosti českého novináře [I. díl]. : zpomínky a zkušenosti českého novináře - [I. díl]

1898 | Nakladatelství nákladem vlastním

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

převazba, polopergamenová, zlacená horní ořízka s vevázanou obálkou

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý převazba, polopergamenová, zlacená horní ořízka s vevázanou obálkou	Skladem pro e-shop	~~799 Kč~~ 669 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~399 Kč~~ 379 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná, převazba, vevázaná obálka, polopergamenová
Počet stran:	231
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 12. 2021 11:32
Číslo položky:	231437

O autorovi

Jan Herben

Jan Herben byl český a československý politik, novinář, spisovatel a historik. Jan Herben se narodil jako jeden z pěti dětí Vavřince Herbena a jeho manželky Alžběty, rozené Slampové. Tři jejich děti se nedožily dospělého věku a zůstali jen bratři Jan a Václav. Předkové z otcovy strany přišli ze Slovenska a původně se jmenovali Hrebeňovi. Vavřinec Herben se narodil v Morkůvkách, byl muzikant, zpěvák a s Alžbětou pracovali jako námezdní síly u sedláků. Až později se Vavřinec stal správcem panského velkostatku v Čejči a hajným. Matčini rodiče Matěj a Kateřina Slampovi sloužili na faře ve Velkých Pavlovicích a později si koupili domek v Brumovicích. Jejich jediná dcera Alžběta sloužila v panském domě v Čejči. Jan studoval na brněnském gymnáziu na nynější třídě Kpt. Jaroše, kde byl žákem etnografa Františka Bartoše a historika Václava Royta . Zde v roce 1878 maturoval. Rodina z něho chtěla mít kněze, ale Herben místo toho na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze v letech 1878–1883 absolvoval historii, zeměpis a češtinu. Byl žákem Václava Tomka, Jaroslava Golla, Antonína Rezka, Martina Hattaly, Jana Gebauera, Antonína Gindelyho, Josefa Emlera, Johanna Kelleho, Jana Palackého, Josefa Durdíka aj. Velký vliv na něj měl Tomáš Garrigue Masaryk. V roce 1892 se oženil s Bronislavou Foustkovou, příležitostnou spisovatelkou. 27. září 1899 v Praze vystoupil z římskokatolické církve a konvertoval k protestantismu. V letech 1885–1886 byl novinářem Národních listů. Julius Grégr ho však propustil za podporu odpůrců tzv. Rukopisů. Na Vánoce 1886 založil čtrnáctideník Čas, list realistů , který měl sice málo čtenářů, ale byl poměrně vlivný. V roce 1889 se Čas přeměnil na týdeník. V letech 1894–1906 byl vlastníkem Času, který dotoval z vlastních prostředků. Od roku 1895 vycházela Knihovnička Času a od roku 1896 beletristická příloha Besedy Času...

Více od autora