Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové

Adam Georgiev, Zorka Janů
Deník sestry Lídy Baarové

1998 | Nakladatelství Petrklíč

Mladičký editor Adam Georgiev rámuje deníkové záznamy herečky Zorky Janů vlastním komentářem a básněmi, jejichž ladění odpovídá výpovědím předčasně vyzrálé dívky, žijící ve stínu slavné sestry Lídy Baarové. Jak je vidět ani dobrovolný odchod ze života neumožnil Zorce Janů vystoupit z tohoto stínu, jak naznačuje už samo…tný název knihy. Příběh nenaplněné lásky ke spisovateli Františku Kožíkovi a marného hledání vlastního uspokojení se tak po letech dočkal svého zveřejnění. Je to četba odpovídající tragické době vzniku i osobní situaci, v níž se autorka deníků nacházela. Mladičký editor Adam Georgiev rámuje deníkové záznamy herečky Zorky Janů vlastním komentářem a básněmi, jejichž ladění odpovídá výpovědím předčasně vyzrálé dívky, žijící ve stínu slavné sestry Lídy Ba…arové. Jak je vidět ani dobrovolný odchod ze života neumožnil Zorce Janů vystoupit z tohoto stínu, jak naznačuje už samotný název knihy. Příběh nenaplněné lásky ke spisovateli Františku Kožíkovi a marného hledání vlastního uspokojení se tak po letech dočkal svého zveřejnění. Je to četba odpovídající tragické době vzniku i osobní situaci, v níž se autorka deníků nacházela.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	obálka Tomáš Brázda
Vazba:	pevná
Počet stran:	198
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072290037
ISBN:	9788072290031
Vydání:	Vyd. 1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 8. 2022 7:31
Číslo položky:	389154

O autorech

Adam Georgiev

Adam Georgiev je český básník a prozaik, autor širokého žánrového a stylového rozpětí. Je známý především jako autor homosexuálních próz, v roce 2010 byl v pořadu Q v České televizi označen za nejprodávanějšího gay autora v České republice. Svůj styl, vždy oscilující na pomezí poezie a prózy, předznamenal Georgiev již svým prvním uměleckým textem napsaným v sedmnácti letech, poémou I Ježíš Kristus byl sebevrah , o němž prezidentka Akademie literatury české Eva Kantůrková napsala, že je „intuitivním výkonem velkého talentu“. V provázání s divadlem pokračoval i následující knihou básnických interpretací hereckých rolí Potlesk pro Dagmar Havlovou – Veškrnovou , o níž Radovan Lukavský napsal, že „je v ní něco, co mu vzdáleně připomíná ducha Franceska Petrarcy a jeho zpěvů Lauře“. Za knihu Básník Trýzeň Kat , sbírku veršů z let 1997 – 2007, získal dvě nominace na Knihu roku 2007 v odborné anketě Lidových novin, a to od Evy Kantůrkové a držitele European Book Prize Mariusze Szczygiela . Literární kritik týdeníku Obrys-Kmen, který vychází jak příloha komunistických Haló novin, Alexej Mikulášek o knize napsal, že „patří k tomu nejlepšímu, co dal uplynulý rok české literatuře“ . Jako prozaik se etabloval třemi knihami známými jako „homosexuální trilogie“: Planeta samých chlapců , Bulvár slunce a Zabij mě, Eliso . Vyznačují se originálním literárním rukopisem a také homosexuální otevřeností, nebývalou nejen v českém literárním kontextu. Trilogie má umělecky vzestupnou tendenci . Jakub Vaníček v Literárních novinách o Planetě sa...

Více od autora

Zorka Janů

Zorka Janů, vlastním jménem Zora Babková byla česká divadelní a filmová herečka. Narodila se v rodině manželů Babkových jako mladší sestra Ludmily . Otec, Karel Babka, byl magistrátním úředníkem, později ředitelem. Matka Ludmila byla v domácnosti, milovala hudbu a zpívala příležitostně ve sboru Národního divadla. Rodina bydlela od roku 1918 v Praze na Letné, v Ovenecké ulici, v roce 1938 se přestěhovala do vlastní vily, navržené architektem Ladislavem Žákem, kterou nechala Lída Baarová otci postavit v Praze na Hanspaulce. Již jako dítě byla Zorka fotogenická a její tvář se objevila v reklamě na obalu dětského pudru. Absolvovala gymnázium a pokračovala ve studiu na Pražské konzervatoři. Prošla několika divadelními společnostmi, např. Jičínského zájezdovou společností, kde hrála větší role ve hrách „Vějíř lady Windermeerové“ od O. Wilda a „Zmoudření dona Quijota“ od V. Dyka. Za války působila ve Vinohradském divadle a vystupovala i na jeho dalších scénách . V Divadle Na Poříčí dostala svoji životní roli ve hře Olgy Barényiové „Herečka“ v režii Františka Salzera. Hra měla 57 repriz. Několikrát se objevila i ve filmu. Mezi její největší role patří Červená Klárka ve filmu Ohnivé léto z roku 1939, kde hraje též Zorčina sestra Lída. V roce 1940 se ve Zlíně na „Filmových žních“ seznámila s Františkem Kožíkem, který se stal její první velkou láskou. Následovali režisér Vinohradského divadla František Salzer, kvůli kterému se pokusila o první sebevraždu otravou prášky, dále filmový a divadelní kritik A. M. Brousil a herec Karel Höger. Pro říšský film bylo za války její jméno uváděno jako Irene Jahn. V závěru roku 1940 se léčila v nervovém sanatoriu ve Vráži. Po válce trpěla v souvislosti s problémy své sestry, vyšetřované pro kolaboraci, a se smrtí své maminky, která zemřela v roce 1945 při policejním...

Více od autora