Zorka Janů
Deník sestry Lídy Baarové

Zorka Janů

Zorka Janů, vlastním jménem Zora Babková byla česká divadelní a filmová herečka. Narodila se v rodině manželů Babkových jako mladší sestra Ludmily . Otec, Karel Babka, byl magistrátním úředníkem, později ředitelem. Matka Ludmila byla v domácnosti, milovala hudbu a zpívala příležitostně ve sboru Národního divadla. Rodina bydlela od roku 1918 v Praze na Letné, v Ovenecké ulici, v roce 1938 se přestěhovala do vlastní vily, navržené architektem Ladislavem Žákem, kterou nechala Lída Baarová otci postavit v Praze na Hanspaulce. Již jako dítě byla Zorka fotogenická a její tvář se objevila v reklamě na obalu dětského pudru. Absolvovala gymnázium a pokračovala ve studiu na Pražské konzervatoři. Prošla několika divadelními společnostmi, např. Jičínského zájezdovou společností, kde hrála větší role ve hrách „Vějíř lady Windermeerové“ od O. Wilda a „Zmoudření dona Quijota“ od V. Dyka. Za války působila ve Vinohradském divadle a vystupovala i na jeho dalších scénách . V Divadle Na Poříčí dostala svoji životní roli ve hře Olgy Barényiové „Herečka“ v režii Františka Salzera. Hra měla 57 repriz. Několikrát se objevila i ve filmu. Mezi její největší role patří Červená Klárka ve filmu Ohnivé léto z roku 1939, kde hraje též Zorčina sestra Lída. V roce 1940 se ve Zlíně na „Filmových žních“ seznámila s Františkem Kožíkem, který se stal její první velkou láskou. Následovali režisér Vinohradského divadla František Salzer, kvůli kterému se pokusila o první sebevraždu otravou prášky, dále filmový a divadelní kritik A. M. Brousil a herec Karel Höger. Pro říšský film bylo za války její jméno uváděno jako Irene Jahn. V závěru roku 1940 se léčila v nervovém sanatoriu ve Vráži. Po válce trpěla v souvislosti s problémy své sestry, vyšetřované pro kolaboraci, a se smrtí své maminky, která zemřela v roce 1945 při policejním...