Max Frisch
Deník : (1946-1949)

1995 | Nakladatelství ERM

Je to volné pásmo postřehů z cest Evropou, politických i filozofických úvah i dojmů z poválečné světové kulturní scény, proložené skicami a motivy pozdějších her a románů. Jako takový je Deník nejen dokumentem, zachycujícím individuální vývoj spisovatele, ale i dokladem vývoje tvůrčího procesu. Je to volné pásmo postřehů z cest Evropou, politických i filozofických úvah i dojmů z poválečné světové kulturní scény, proložené skicami a motivy pozdějších her a románů. Jako takový je Deník nejen d…okumentem, zachycujícím individuální vývoj spisovatele, ale i dokladem vývoje tvůrčího procesu.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	340
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085913070
ISBN:	9788085913071
Ilustrátor:	Martin Balcar
Překladatel:	Božena Koseková
Edice:	Eseje, korespondence, paměti
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 8. 2025 14:42
Číslo položky:	1356601

O autorovi

Max Frisch

Max Frisch byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista, patří k spisovatelům německého jazyka ve 20. století. Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 působil jako novinář. Zpočátku psal apoliticky a jen velmi málo textů z této doby bylo později převzato do souborného vydání. V roce 1933 cestoval: navštívil Prahu , Budapešť, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Istanbul, Atény, Bari a Řím. Psal fejetony a na základě zážitků z cest vznikl i jeho první román „Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ . Roku 1935 poprvé navštívil Německo a vydal „Malý deník z německé cesty“, ve kterém se vyjadřoval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ovšem tehdy ještě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se např. vyjádřil o výstavě Herberta Bayera „Zázrak života“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problémů v nacistickém Německu vyjít. Teprve ve 40. letech se u něj utvářelo kritické politické vědomí. Retrospektivně bývá tento jeho pozvolný vývoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na curyšské universitě, kde někteří z profesorů obdivovali Hitlera i Mussoliniho. Po napsání druhého románu „Odpověď z ticha“ , o kterém se později vyjadřoval velmi kriticky, se rozhodl, že již nikdy nebude psát. Začal studovat architekturu . Otevřel si i vlastní architektonické studio. Kvůli nedostatku materiálu způsobenému válkou však svou první a jedinou větší stavbu mohl uskutečnit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelář zavřel v lednu 1955. Frisch již během studií pravidelně navštěvoval v Curychu divadlo , které tehdy poskytovalo útočiště německým exulantům a nabízelo prvotřídní program. Jeho ředitel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvn...

Více od autora