Metoděj Zemek, Antonín Bartušek
Dějiny Žďáru nad Sázavou : 1618-1784 - II

1962 | Krajské nakladatelství

První část druhého dílu sleduje po přehledu a zhodnocení pramenů zpětnou koupi ždárského velkostatku pro cisterciácký řád, hospodářskě upevnění a rozkvět kláštera, protiřeholní nálady, období posledních žďárských opatů, zrušení kláštera, rozsah žďárského velkostatku, vývoj a sociální rozvrstvení města i lokalizaci jeho… domů. První část druhého dílu sleduje po přehledu a zhodnocení pramenů zpětnou koupi ždárského velkostatku pro cisterciácký řád, hospodářskě upevnění a rozkvět kláštera, protiřeholní nálady, období poslední…ch žďárských opatů, zrušení kláštera, rozsah žďárského velkostatku, vývoj a sociální rozvrstvení města i lokalizaci jeho domů.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	364 , 4 mapy, 39 fotografických příloh
Jazyk:	česky
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Havlíčkův Brod
Vystaveno:	5. 6. 2024 13:1
Číslo položky:	864624

O autorech

Metoděj Zemek

Metoděj Zemek byl katolický kněz, historik a archivář. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži studoval bohosloví, na kněze byl vysvěcen roku 1940. Po válce studoval historii na filosofické fakultě v Brně, kde roku 1949 získal doktorát z filosofie. Doktorát z teologie získal již v roce 1947, kdy působil jako archivář a odborný asistent církevních dějin na teologické fakultě. Posléze se oženil, od roku 1950 působil v různých státních archivech . V roce 1960 přešel do okresního archivu v Mikulově, kde jako ředitel působil až do roku 1980. Je znám jako organizátor mikulovských sympózií a autor mnoha publikací z místních a církevních dějin. Po smrti manželky v roce 1991 se navrátil opět ke kněžství, žil v rakouském klášteře v Klosterneuburgu. Zemkovo historické dílo je velmi rozsáhlé, i když poznamenané mnoha nepřesnostmi.

Více od autora

Antonín Bartušek

Antonín Bartušek , užil při vydání básnické sbírky ve Stockholmu pseudonym A.D.Martin, byl český básník, muzeolog, překladatel, výtvarný kritik a historik umění se zaměřením na scénografii. Antonín Bartušek se narodil do selského stavení v Želetavě, dětsví tak prožíval na usedlosti, ale hospodářství ho netáhlo. Rodiče zvažovali, zda ho dát do učení, ale na doporučení učitelky mu umožnili studovat na gymnáziu. Zde začal mít zájem o literaturu a již od roku 1937 začal publikovat své básně časopisecky. Antonín Bartušek mezi lety 1933 a 1941 navštěvoval třebíčské gymnázium. Po složení maturitní zkoušky odešel do Prahy, kde byly uzavřeny během 2. sv. války vysoké školy a zde pracoval v letech 1941 – 1945 jako advokátní úředník. Během válečných let spolu s dalšími přáteli začala vydávat cyklostylem množený časopis Vítr, kdy mimo jiné i v tomto časopise vyšly další básně Antonína Bartuška. Po válce spoluzakládá oblastní spolek pro podporu rodáků Vysočina, kdy ve výboru spolku je Vincenc Lesný, Bedřich Fučík a také A. Bartušek. V letech 1945–1950 studoval dějiny srovnávací literatury, českou literaturu, dějiny výtvarného umění a českou historii na pražské filozofické fakultě. V roce 1950 obhájil doktorskou práci. Při studiu pracoval mezi lety 1946 a 1948 v literárním oddělení Československého rozhlasu. Po skončení studia byl dva roky bez trvalého zaměstnání, v roce 1952 však nastoupil do Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV v Praze, zde působil do roku 1955. Od roku 1956 jako ředitel vedl městské muzeum v Třebíči, od roku 1960 do roku 1961 pak Západomoravské muzeum v Třebíči. V muzeu působil jako reformátor, kdy do města přivedl přítele Cyrila Boudu, který rozpracoval za vedení muzea Antonínem Bartuškem skicu panoramatu města Třebíče pro fr...

Více od autora