Carl Friedrich von Weizsäcker: Dějiny přírody

Carl Friedrich von Weizsäcker, Carl Friedrich von Weizsaecker
Dějiny přírody

1972 | Nakladatelství Svoboda

Formou přednášek, jejichž základní podoba vznikla již r. 1946, pojednává německý přírodovědec a filosof o přírodním dění v jeho celistvosti. V úhrnu základních problémů, které patří k ontologii vesmíru, života a člověka, rozvíjí pozitivnější stránky naturfilosofické tradice. Je patrná snaha o poctivé vyslovení obecných… hl edisek, které vycházejí ze speciálních zaměření jednotlivých věd. Formou přednášek, jejichž základní podoba vznikla již r. 1946, pojednává německý přírodovědec a filosof o přírodním dění v jeho celistvosti. V úhrnu základních problémů, které patří k ontologii vesmír…u, života a člověka, rozvíjí pozitivnější stránky naturfilosofické tradice. Je patrná snaha o poctivé vyslovení obecných hl edisek, které vycházejí ze speciálních zaměření jednotlivých věd.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Mírně opotřebená zašlá obálka, ořízka s flíčky, Stopy po vlhkosti	Skladem pro e-shop	149 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	146 , 4 nečíslované y obrazových příloh
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jan Sokol
Edice:	20. svazek ed. 20. svazek ed. Filosofie a současnost
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 3. 2024 9:14
Číslo položky:	795342

O autorech

Carl Friedrich von Weizsäcker

Carl Friedrich von Weizsäcker byl německý fyzik, filosof a veřejný činitel. Narodil se v rodině diplomata a se svými rodiči pobýval na různých místech: ve Stuttgartu, v Baselu a od roku 1925 v Kodani, kde se seznámil s W. Heisenbergem, který ho získal pro studium fyziky. V letech 1929 až 1933 studoval fyziku, astronomii a matematiku v Berlíně, v Lipsku a v Göttingenu; mezi jeho učiteli byl i Heisenberg a Niels Bohr. Roku 1937 se oženil se švýcarskou historičkou G. Wille a měl s ní čtyři děti. V roce 1989 získal Templetonovu cenu. Po habilitaci v roce 1936 pracoval Weizsäcker ve fyzikálním ústavu v Berlíně a zabýval se hlavně vazební energií atomového jádra a nukleárními procesy, jež probíhají v nitru hvězd. Už před začátkem 2. světové války věděl o možnosti atomové či „uranové“ bomby a spolu s Heisenbergem a s objevitelem štěpení jádra Otto Hahnem o tom diskutovali. Weizsäcker vytvořil teorii plutoniové bomby, dal to na vědomí Ministerstvu války a v roce 1942 podal patentovou přihlášku. Roku 1941 navštívil spolu s Heisenbergem N. Bohra v tehdy obsazené Kodani. Heisenberg později řekl, že smyslem bylo uzavřít dohodu o tom, že se bomba vyvíjet nebude, Bohr však rozhovor pochopil jako nabídku ke spolupráci na německém projektu a za dobrodružných okolností uprchl do Británie a do USA. Jeho svědectví přispělo k tomu, že vědci v USA naopak vývoj bomby navrhli a uskutečnili. Německé velení však usoudilo, že se musí soustředit jen na projekty, které slibovaly rychlé nasazení a projekt bomby nepodpořilo. Další výzkum pak probíhal v malém měřítku a bez naděje na realizaci, nicméně pokračoval až do roku 1945. Od roku 1946 vedl Weizsäcker Planckův ústav pro fyziku v Göttingenu, věnoval se však především – jako jiní účastníci vývoje atomové bomby – otázkám odpovědnosti vědců a vědecké etiky. Veřejně vystupoval proti vyzbrojení Německa atomovými zbraněmi a zabýval se otázkami světového mír...

Více od autora