Ferdinand Ivanovič Pražský-Slavkovský,  Ferdinand Pražský
Dějiny pěšího pluku 10 Jana Sladkého Koziny

Ferdinand Ivanovič Pražský-Slavkovský

Vlastní jménem - Pražský, Ferdinand Rodák ze Slavkova. Absolvoval gymnázium v Brně. Následné studium práv bylo přerušeno narukováním. Byl odvelen na východní frontu, ale po 9 měsících přešel se svou kompanií k Rusům. V letech 1916-20 působil v ruských legiích jako kapitán, později dosáhl hodnosti majora. Po návratu z Ruska pracoval u divizního soudu v Praze, poté na velitelství 6. pěší divize jako štábní kapitán, pak u 10. p.p. JSK v Brně jako major a zástupce velitele praporu. Legionáři a jejich osudy mu nikdy nebyly lhostejné, a pokud měl možnost pomoci, nikdy neodmítl. Například v roce 1929 vedl Kurs negramotných vojínů. V roce 1929 odchází ze zdravotních důvodů do výslužby a nastupuje jako bankovní úředník do Prahy. Pokoušel se psát i texty písní, zvláště na hudbu svého přítele Zdenko Křenka, který ho často i s manželkou navštěvoval v Mníšku. Byl majitelem různých ocenění a řádů. I přes veškerou svoji vytíženost v roce 1937 skládá absolutorium filosofické fakulty UK – obor Filosofie - slovanské literatury. Z doby okupace se účastnil několika ilegálních akcí. Z rasových důvodů u sebe ukrýval slečnu Alžbětu Gutmannovou. Během jara roku 1951 postupně opustili byt v Praze a započali novou etapu života v Brdech. Do třetice velkých změn se Pražský-Slavkovský rozhodl odejít do důchodu a plně se věnovat psaní, také se angažoval v pomoci zbudovat ve Slavkově muzeum. Jako slavkovský rodák zůstal svému rodnému městu věrný po celý život, a po celý život se aktivně podílel na jeho kulturním rozvoji. Umírá 16.1. v roce 1979 v Mníšku pod Brdy.

Ferdinand Pražský