Knihy
Historie
Světová historie
Antonín Matějček
Dějiny lidstva od pravěku k dnešku

Antonín Matějček: Dějiny lidstva od pravěku k dnešku

Antonín Matějček, Arne Novák, Josef Šusta, Vladimír Helfert, Bedřich Mendl, Otakar Odložilík, Jaroslav Bidlo, Jan Rypka, František Hrubý, Julius Glücklich, Josef Matoušek
Dějiny lidstva od pravěku k dnešku : V branách nového věku (1450-1650) - Díl pátý

1938 | Nakladatelství Melantrich

Součástí souboru:

Dějiny lidstva od pravěku k dnešku 1936 (6sv., 768 + 731 + 701 + 520 + 650 + 695, 1. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý až velmi dobrý, u 4. svazku lehce zašlý hřbet desek, u 1. svazku přelepené razítko a značka původního majitele, malá vodní mapka na patitulu, kn. blok nezvlněný, polokožená, původní vazba	Skladem pro e-shop	~~6 499 Kč~~ 5 999 Kč
Stav Velmi dobrý Krásný stav, jen malý flek na hřbetu desek jednoho svazku, nafoceno	Skladem pro e-shop	4 499 Kč
Stav Velmi dobrý polokožená	Skladem pro e-shop	699 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~599 Kč~~ 499 Kč
Stav Mírně opotřebená Knižní blok na dvě části, listy drží, bez desek	Skladem pro e-shop	289 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	731
Jazyk:	česky
Edice:	Dějiny lidstva od pravěku k dnešku
Vydání:	1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 3. 2025 13:35
Číslo položky:	1178237

O autorech

Antonín Matějček

Antonín Matějček byl český historik umění, profesor Karlovy univerzity. Zabýval se hlavně českým uměním gotické doby a 19. století. Šlo o výraznou osobnost dějin výtvarného umění. Dějiny umění studoval ve Vídni u Maxe Dvořáka, od něhož převzal i jeho metodu, totiž chápat umění jako obraz duchovní atmosféry určité doby. Od roku 1917 přednášel dějiny umění na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, od roku 1920 na Akademii výtvarných umění a od roku 1930 byl profesorem Karlovy univerzity. V roce 1948 vstoupil do KSČ. Od roku 1949 byl také vysokým úředníkem ministerstva kultury. Mnoho jeho žáků dnes patří k proslulým a uznávaným osobnostem, které se velkou měrou zasloužily o zprostředkování kulturních hodnot veřejnosti. Příkladem je Jaroslav Pešina, František Dvořák, Jaromír Neumann, Pavel Preiss a mnoho jiných. Od roku 1922 vydával šestisvazkový „Dějepis umění“, knihy o středověkých rukopisech, roku 1931 knihu „Ilustrace“ a roku 1938 vydal dílo „Česká malba gotická“. Napsal také řadu studií a monografií o Josefu Mánesovi, Antonínu Slavíčkovi, Janu Kotěrovi, Janu Štursovi a dalších. Společně se Zdeňkem Wirthem redigoval časopis „Památky archeologické“, „Ottův slovník naučný nové doby“ a řadu dalších souborných publikací. Po mnoho let bydlel v Praze na Senovážném náměstí na Novém Městě v č.p. 1986, kde se dnes také nachází jeho pamětní deska s bustou na konzole, jejímž autorem je sochař Josef Klimeš.

Více od autora

Arne Novák

Arne Novák, vlastním jménem Arnošt František Marie Novák , byl český výtvarný a literární historik a kritik, bohemista a germanista. Pocházel ze sedmi dětí středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Všech šest jeho sourozenců předčasně zemřelo, většinou ve věku mladé dospělosti. Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1895 v Praze. Maturoval v roce 1898. V letech 1898–1902 studoval germanistiku a bohemistiku na Universitě Karlově. V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně, roku 1904 na univerzitách v Mnichově a Heidelbergu. Působil jako středoškolský profesor v Praze a Kutné Hoře. V roce 1906 se habilitoval na Univerzitě Karlově jako docent německé literatury a roku 1910 rozšířil svou habilitaci i na dějiny literatury české. V roce 1920 se stal řádným profesorem české literatury na Masarykově universitě v Brně. V roce 1921 natrvalo přesídlil do Brna. V letech 1924–1925 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dvakrát, v letech 1938 a 1939, byl zvolen rektorem Masarykovy university. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU. Jeho zásluhy ve vědních oborech dějiny české a německé literatury byly oceněny řádným členstvím v České akademii věd a umění , členem Královské české společnosti nauk se stal 14. ledna 1931, v červnu 1936 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Od roku 1921 působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Byl činný také v časopisech Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy aj. Dne 7. července 1908 se v Praze oženil s Jiřinou Novákovou, rozenou Haaszovou , dcerou překladatele Jaroslava Haasze . Manželům Novákovým zemřel po nemoci v roce 1927 syn Radovan, student 2. třídy gymnázia. Byl velmi vzdělaný. V jeho díle je patrný nadhled, velký přehled, ale i analytické a hodnotící schopnosti. Jeho názory ovlivnili ...

Více od autora