Max von Laue
Dějiny fyziky

1959 | Nakladatelství Orbis

Původce teorie interference záření na krystalické mřížce, teoretický fyzik a filosof Max von Laue, vykládá ve 14 kapitolách vývoj fyzikálních objevů a teorií z hlediska moderní vědy, usilující o co nejúplnější a nejsystematičtější obraz hmotné skutečnosti. Dílo je uspořádáno systematicky, každá kapitola se zabývá jedno…u z fyzikálních disciplín.

Doslov, encyklopedické heslo a stať o autorovi napsal Dr. Ivan Úlehla, který také sestavil seznam literatury a zrevidoval odborné názvy. Původce teorie interference záření na krystalické mřížce, teoretický fyzik a filosof Max von Laue, vykládá ve 14 kapitolách vývoj fyzikálních objevů a teorií z hlediska moderní vědy, usilující o co ne…júplnější a nejsystematičtější obraz hmotné skutečnosti. Dílo je uspořádáno systematicky, každá kapitola se zabývá jednou z fyzikálních disciplín.

Doslov, encyklopedické heslo a stať o autorovi napsal Dr. Ivan Úlehla, který také sestavil seznam literatury a zrevidoval odborné názvy.

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

Skladem pro e-shop

Další varianty

Stav Mírně opotřebená	Skladem pro e-shop
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	169
Jazyk:	česky
Překladatel:	Ladislav Hoch
Edice:	11. svazek ed. 11. svazek ed. Malá moderní encyklopedie
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 11. 2025 15:14
Číslo položky:	1444430

O autorovi

Max von Laue

Max Theodor Felix von Laue byl německý fyzik. V roce 1914 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za objev ohybu rentgenových paprsků na krystalech. Narodil se v rodině právníka, otec byl zaměstnancem císařské armády, který za své služby v r. 1914 obdržel dědičný šlechtický titul. Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu v Berlíně a Štrasburku. Hned po maturitě musel nastoupit vojenskou službu, ale podařilo se mu složit zkoušky pro záložní důstojníky a získal povolení studovat v zimním semestru 1898-99 na štrasburské univerzitě experimentální fyziku. Od podzimu 1899 do konce roku 1901 studoval na univerzitě v Göttingenu a stále více se zabýval matematikou a teoretickou fyzikou. Začátkem roku 1902 přestoupil na Mnichovskou univerzitu, kde ho nejvíce zaujalo fyzikální praktikum Wilhelma Röntgena. V letním semestru se zapsal na Berlínskou univerzitu. Zpočátku studoval u Maxe Plancka teoretickou optiku, termodynamiku a teorii plynů, později pod jeho vedením vypracoval disertaci o teorii interferenčních jevů na planparalelních deskách . Jako doktor filozofie potom ještě pokračoval dva roky v Göttingenu, kde složil zkoušky na středoškolského profesora matematiky a fyziky. Na podzim r. 1905 přijal Laue místo asistenta na katedře teoretické fyziky u Maxe Plancka na Univerzitě v Berlíně. Kromě pedagogické činnosti se věnoval i vědecké práci - teorii relativity a využití termodynamiky v optice - a následující rok předložil habilitační práci o termodynamickém významu soudržnosti světelných vln . Einsteinova teorie relativity jej zaujala natolik, že se za ním vydal do Bernu, aby s ním osobně konzultoval některé problémy této nové teorie. Byl jedním z prvních vědců, kteří teorii relativity přijali a v roce 1911 vydal obsáhl...

Více od autora