Dějiny,  Josef Válka
Dějiny Československa : Do roku 1437 - I

Dějiny

Josef Válka

Josef Válka byl český historik, emeritní profesor českých dějin na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 1948–1952 Josef Válka vystudoval historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Mezi jeho učiteli byli významní historikové, zabývající se starověkem , staršími českými dějinami i pomocnými vědami historickými . V jeho badatelské dráze jej ale nejvíce ovlivnili brněnští profesoři obecných dějin Rudolf Holinka a Josef Macůrek. Svá tehdejší studia ukončil diplomovou prací z hospodářských dějin v předbělohorském období. Roku 1952 vstoupil do brněnského Historického ústavu Filozofické fakulty zprvu jako aspirant, později jako odborný asistent. Roku 1965 se zde habilitoval prací František Palacký. Pojetí českých středoevropských dějin a teorie dějepisectví. To bylo období, kdy se začal podstatně více zajímat o metodologii a teorii dějin zvláště v tehdejším francouzském dějepisectví. Podílel se na redakci překladů významných zahraničních děl do češtiny a za svého pobytu ve Francii roku 1969 se seznámil s Robertem Mandrou a zvláště pak s Victorem-Lucienem Tapié . To jej inspirovalo jednak k promýšlení nových přístupů v historiografii střední Evropy, jednak k projektu syntézy hospodářských a kulturních dějin Moravy. Obojí tehdy představovalo nová témata jeho vysokoškolských přednášek na přelomu 60. a 70. let 20. století. Vedle toho se veřejně zapojil do tehdejší literární publicistiky. Na počátku normalizace mu byla jeho další pedagogická činnost znemožněna a Josef Válka byl roku 1974 přeřazen na místo administrativního pracovníka Historického ústavu. V této pozici zůstal do konce roku 1989. Zprvu nemohl ani zveřejňovat své vědecké práce, nicméně v průběhu 80. let se postupně svými texty prosazoval především v regionálních odborných časopisech (Husitský Tábor, Studia Com...