Vladimír Škutina: Das verschwundene Jususkind

Vladimír Škutina, Štěpán Zavřel
Das verschwundene Jususkind

1988 | Nakladatelství Bohem Press

Stav

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	nestránkováno
Jazyk:	německy
ISBN10:	3855811997
ISBN:	9783855811991
Vystaveno:	21. 9. 2024 16:27
Číslo položky:	977161

O autorech

Vladimír Škutina

Vladimír Škutina byl český humorista, publicista, spisovatel a scenárista. Otec Jaroslav byl ředitelem Pohřebního ústavu hl. m. Prahy. Vladimír Škutina byl po válce členem organizace Junáka – 22. střediska „Šipka“. Studoval gymnázium v Křemencově ulici, odkud byl roku 1948 vyloučen. Ve studiu pokračoval na Vančurově gymnáziu na Smíchově , kde v roce 1950 maturoval. Již za studií začal přispívat do novin. Po maturitě byl krátce redaktorem novin Práce a agentury ČTK, pak dělníkem v Tatře Smíchov a v Armabetonu. V roce 1952 začal studovat na FAMU, po dvou semestrech školu opustil a zvolil si svobodné povolání. Připravoval revuální pořady a kabarety pro Park kultury a oddechu Julia Fučíka , pro tehdejší Divadlo hudby a další pražské scény a pro zájezdová vystoupení. Snažil se uplatnit ve filmu . V roce 1953 vydal první knihu Bez vavřínů a stal se externím scenáristou zábavních pořadů Československé televize. Podílel se např. na prvním „televizním silvestru“ . Podílel se také na scénáři hudebního filmu Hvězda jede na jih , který však na příkaz tehdejšího prezidenta Antonína Novotného bylo zakázáno promítat . Po dobu základní vojenské služby byl přidělen k Ústřednímu domu armády jako redaktor časopisu Pěst. V letech 1967 až 1969 působil jako redaktor Československé televize a byl spoluautorem revue a seriálů Ztracená revue , Půjčovna talentů , které byly oceněny Zlatou růží na Mezinárodním televizním festivalu v Montreux, detektivních cyklů Kriminalistická laboratoř a Kriminalistický archiv . V roce 1955 se oženil s Evou Dobiášovou, slavnou basketbalistkou a sportovní novinářkou. Měli spolu dceru Lucii, provdanou Granátovou. V roce 1960 absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy...

Více od autora

Štěpán Zavřel

Štěpán Zavřel byl český ilustrátor, animátor, grafik, malíř a spisovatel. Narodil se v rodině krejčího a švadleny, jako nejstarší ze tří sourozenců a jediný syn. Rodiče vlastnili krejčovství v Praze-Nuslích, oba však pocházeli z Vysočiny, maminka Marie z Hlinska v Čechách, tatínek Václav ze Studnic, obce ležící cca 3 km jižně od Hlinska. Štěpán byl vychováván v křesťanské víře, která výrazně ovlivnila celé jeho umělecké směřování. Již od dětství projevoval zálibu v kreslení, kterou dále rozvinul profesor výtvarné výchovy Jaroslav Divíšek, Zavřelův vzor a jeden ze zdrojů počátečního nadšení. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy v roce 1952 se pokoušel dostat na různé vysoké školy uměleckého zaměření. Z důvodů neproletářského původu a katolické příslušnosti však na žádnou ze škol přijat nebyl. Externě přesto navštěvoval přednášky a knihovny na AVU, VŠUP a UK, zároveň se dost věnoval sportu a často chodil do divadel, muzeí a na výstavy. Od roku 1952 byl zaměstnán nejprve jako konturista a kolorista a později jako fázař a pomocný animátor ve filmovém studiu Bratři v triku vedeném Jiřím Trnkou. Mezi lety 1953 až 1955 následovala vojenská služba, po které se přestěhoval do ateliéru v Nerudově ulici na Malé Straně a opět se vrátil do studia, kde pracoval až do roku 1959. V tomto období značně cestoval a navštívil velkou část východní Evropy, kam bylo dovoleno vyjet. Současně také experimentoval s nejrůznějšími výtvarnými technikami, včetně xylografie, která ho pak provázela po zbytek života. Štěpánu Zavřelovi se již delší dobu kvůli tehdejší politické a kulturní nesvobodě v hlavě rodila idea útěku z vlasti. Ta nabyla podoby v červnu roku 1959. Přemluvil kamaráda Milana Klikara, společně koupili kameru Paillard 16 cm a přihlásili se na 14denní zájezd do Albánie s oddílem horolezců. V plánu měli utéct do Řecka, ovšem po přezkoumání situace na pečlivě střežených hranicích byli nuceni plány změnit. Další možn...

Více od autora