George Sand, Václav Boštík, Jarmila Turková
Ďáblův močál

1951 | Nakladatelství Vyšehrad

Román z vrchol. období G.S. jež tehdy zpracovávala náměty venkovské, zajímavý již autorčiným předslovem, připomínajícím, že "je třeba, aby všichni byli šťastni" a že "dneš. boháči usilují o další zbrojení akanony, aby potlačili každou myšlenku na vzpouru lidu". - Mladého vdovce s dětmi by jeho tchán rád znovu oženil s …vdovou, jež je z osady kdesi za lesem. Mladý tedy jede na námluvy - na koni má s sebou sousedčinu dceru Mařenku, která má nastoupit službu ucizích, a vlast. synka. Výprava v lese zabloudí i musí přenocovat na místech "Ďáblova močálu". Vdovec pozná ušlechtilou povahu dívčinu a zamiluje se do ní. Vdova se mu nelíbí a když zjistí, že Mařenka prchá, poněvadž její pán jí strojil úklady, vrací se s ní domů. Marie ho zprvu odmítá, myslí si, že je chudá a příliš mladičká, posléze se přece stává jeho ženou. Kniha končí barvivě živým líčením franc. svatebních zvyků krajových. Román z vrchol. období G.S. jež tehdy zpracovávala náměty venkovské, zajímavý již autorčiným předslovem, připomínajícím, že "je třeba, aby všichni byli šťastni" a že "dneš. boháči usilují o další zbro…jení akanony, aby potlačili každou myšlenku na vzpouru lidu". - Mladého vdovce s dětmi by jeho tchán rád znovu oženil s vdovou, jež je z osady kdesi za lesem. Mladý tedy jede na námluvy - na koni má s sebou sousedčinu dceru Mařenku, která má nastoupit službu ucizích, a vlast. synka. Výprava v lese zabloudí i musí přenocovat na místech "Ďáblova močálu". Vdovec pozná ušlechtilou povahu dívčinu a zamiluje se do ní. Vdova se mu nelíbí a když zjistí, že Mařenka prchá, poněvadž její pán jí strojil úklady, vrací se s ní domů. Marie ho zprvu odmítá, myslí si, že je chudá a příliš mladičká, posléze se přece stává jeho ženou. Kniha končí barvivě živým líčením franc. svatebních zvyků krajových.

Stav

Mírně opotřebená

vazba prasklá, stránky drží

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, vazba prasklá, stránky drží
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	101 s., [4] obr. příl
Jazyk:	česky
Edice:	18. svazek ed. 18. svazek ed. Živý odkaz světa
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 8. 2026 17:42
Číslo položky:	1881715

O autorech

George Sand

George Sandová , vlastním jménem Amantine Aurore Lucile Dupin de Francueil, baronka Dudevant , byla francouzská romantická spisovatelka. George Sandová pocházela ze šlechtického rodu. Její otec Maurice Dupin de Francueil byl důstojník Napoleonovy armády a vnuk francouzského maršála Hermana Moritze von Sachsen, známého jako Maréchal de Saxe, který byl nemanželským synem polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného. Roku 1822, tedy ve věku 18 let, se Amandine Aurore Lucile Dupin de Francueil provdala za advokáta Françoise Casimira Dudevanta, se kterým pak měla dvě děti, Maurice Sanda, celým křestním jménem Jean-François-Maurice-Arnauld , a Solange Sand . V roce 1835 opustila baronka Dudevant manžela pro jeho hrubé chování vůči ní i s dětmi, a roku 1836 se rozvedli. Brzy poté začala George Sandová preferovat mužský styl oblékání, což zdůvodňovala ekonomickou situací. Tento způsob odívání však neprosazovala nijak důsledně. Při společenských příležitostech si oblékala dámské šaty. George Sandová žila na zámku Nohant ve střední Francii, v departementu Indre, asi 50 km jihozápadně od Bourges. V roce 1836 pobývala na tomto zámku také její přítelkyně Marie d'Agoult společně se svým novým partnerem, proslulým klavírním virtuózem a skladatelem Franzem Lisztem. O nikoliv bezkonfliktním vztahu obou přítelkyň podala George Sandová zprávu ve svém životopise. George Sandová se stala proslulou také svým sexuálním životem, který byl mnoha lidem známější než její dílo. Měla postupně vztah s Alfredem de Musset, Franzem Lisztem, Prosperem Mériméem a především s Fryderykem Chopinem, o něhož obětavě pečovala a rozešla se s ním až krátce před jeho smrtí . Známým se stal i její poměr s herečkou Marií Dorvalovou. Byla také blízkou přítelkyní romanopisce Honoré de Balzaca i malíře Eugène Delacroix. Určitou zajímavostí je, že George Sandová patři...

Více od autora

Václav Boštík

Václav Boštík byl český malíř, grafik a ilustrátor. Roku 1937 nastoupil na Akademii a stal se žákem prof. Willi Novaka. Od roku 1942 byl členem Umělecké besedy. V roce 1960 se stal jedním se zakládajících členů skupiny UB 12, která výrazně poznamenala vývoj československého umění v 60. letech. Rané dílo Václava Boštíka je hodně ovlivněno malíři Corotem a Cézannem. Už v polovině 50. let, kdy v Česku bylo umění svázáno socialistickým realismem, přešel Boštík k abstraktní tvorbě. Kromě malování vytvořil Václav Boštík v letech 1955 až 1959 s Jiřím Johnem i unikátní pražský památník obětem holocaustu. Na zdi Pinkasovy synagogy napsali 77 297 jmen nacistických obětí. Později se podílel na restaurování renesančních sgrafit na fasádě zámku v Litomyšli. V roce 1991 byl oceněn Řádem umění a literatury Francouzské republiky v hodnosti rytíř, v roce 2004 získal v České republice cenu od ministra kultury a v témže roce medaili za zásluhy od prezidenta republiky. Od 15. října 2010 do 9. ledna 2011 proběhla restrospektivní výstava Václava Boštíka nazvaná Václav Boštík 1913...2005 v Galerii hlavního města Prahy v Městské knihovně. Od 14. dubna 2011 do 17. července 2011 proběhla první repríza retrospektivní výstavy Václava Boštíka nazvaná Václav Boštík 1913...2005 ve Východočeské galerii v Pardubicích v Domě U Jonáše. Václav Boštík představuje vrcholnou hodnotu v novodobém malířství. V pozdních dílech překonává hranice výtvarných žánrů. Jeho obrazy přesahují dokonce i hranice umění, blíží se mystice i vědě, působí jako výsledky neobyčejně vnímavého snění. Je z nich patrná snaha o uchopení principu a tajemství celého vesmíru.

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…