Petr Eben byl český skladatel duchovní, moderní a soudobé vážné hudby. Jeho rozsáhlá skladatelská tvorba zasahuje do všech žánrů a pronikla do repertoáru mnoha interpretů, souborů, orchestrů. Působil také coby klavírní korepetitor a varhaník. Jeho rozsáhlá produkce má své těžiště ve vokálních a varhanních skladbách a zahrnuje též množství velkých kantát i drobných písňových opusů či šansonů. S postupem času se skladatelova pozornost upíná především na hudbu duchovní, v níž dominuje zhudebňování biblických předloh, přičemž svébytnou kapitolou skladatelova tvůrčího usilování tvoří jeho vokálně-instrumentální díla na liturgické texty. Jeho skladby jsou prodchnuty hlubokým křesťanským cítěním a jsou umělecky a filozoficky přesvědčivým poselstvím. Jde též o autora v České republice často používaného ordinária Nejhranějším se stal jeho cyklus Nedělní hudba pro sólové varhany inspirovaná gregoriánským chorálem. Jeho skladby jsou často prováděny jak v Evropě, tak v zámoří, především v USA, Kanadě, Japonsku a Austrálii. V roce 1991 se Petr Eben stal nositelem titulu francouzského ministerstva kultury Rytíř umění a písemnictví. Od roku 1989 byl čestným předsedou Společnosti pro duchovní hudbu. Velká část jeho díla se dočkala vydání jak tiskem, tak na zvukových nosičích. Opavská Mezinárodní varhanní soutěž Petra Ebena nese od roku 2004 v názvu jeho jméno a každý účastník soutěže musí hrát Ebenovu skladbu. Jeho manželka Šárka Ebenová, rozená Hurníková, je sestra jiného českého skladatele Ilji Hurníka. Měl tři syny , kteří společně utvořili hudební skupinu Bratři Ebenové. Marek Eben je současně divadelním i televizním hercem a moderátorem....

Jarmil Burghauser , vlastním jménem Jarmil Michael Mokrý, byl český hudební skladatel, hudební vědec a skautský činovník. Již v dětství se projevoval jako výrazný hudební talent. V šesti letech se začal učit hře na klavír, od dvanácti let se učil soukromě skladbu u Jaroslava Křičky a po jeho smrti pokračoval u Otakara Jeremiáše. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, kde absolvoval roku 1944 ve třídě Václava Talicha. Od roku 1946 pokračoval studiem muzikologie na filozofické fakultě Karlovy Univerzity, kde nesměl absolvovat z ideologických důvodů a nedostal diplom. V letech 1946–1953 působil jako sbormistr Národního divadla, poté se věnoval vlastní tvorbě a vědecké činnosti. V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány. Jako muzikolog vešel ve známost zejména zpracováním definitivního souborného katalogu děl Antonína Dvořáka. Od roku 1984 až do své smrti byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka. Od roku 1935 byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara , kde měl přezdívku Jumbo. Od září 1939 do roku 1946 působil v témže oddíle jako Foglarův zástupce. V poválečném období se do rozpuštění Junáka v roce 1950 podílel na činnosti ve výchovném odboru chlapeckého kmene Junáka, mj. upravil do současné podoby skautskou hymnu. Při obnově skautingu v letech 1968–70 působil na ústředí Junáka, byl členem náčelnictva chlapeckého kmene. Po další obnově skautingu z roku 1989 přijal funkci starosty Junáka a vedoucího čestného Svojsíkova oddílu. V letech 1940–45 si vedl podrobný deník, psaný z většiny v klasické řečtině, který je dnes uložen spolu s dalšími jeho dokumenty v Archivu Junáka. Burghauser se stal předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce skautského oddílu Devadesátky, ve Foglarově knize Pod junáckou vlajkou, která vyšla knižně poprvé v roce 19...