Jana Schlossarková je česká regionální lidová básnířka a spisovatelka Od narození žije a bydlí v Hlučíně. Svého otce nikdy nepoznala, neboť padl v bojích druhé světové války. Vyrůstala tak pouze s matkou, svojí sestrou a tetou . Po základní škole pokračovala v Opavě na Střední zdravotnické škole. Následně se stala dětskou sestrou v obci Ludgeřovice. Věnuje se také literární tvorbě, k níž získala vlohy po svém otci a od jeho sestry Marie Hrbáčové. Schlossarková zaznamenávala příběhy, které si pamatovala jak ze svých dětských let, nebo z dospělosti, například od pacientů ze svého zaměstnání v lékařské ordinaci. Po sametové revoluci začala svými povídkami přispívat do místního periodika Hlučínsko. Posléze začala svou tvorbu vydával i knižně. První z nich byla publikace „Co na Prajzke se stalo a co povědalo“ vydaná roku 1998 obsahující 36 básní, jež výtvarně doplnila hlučínská umělkyně Iva Karasová-Třísková. Dílo se setkalo se zájmem čtenářů a Schlossarková proto připravila její pokračování, které vydala roku 1999 pod názvem „Co se stalo, u peřa povědalo“, opět s ilustracemi Karasové-Třískové. Vedle literární činnosti hraje Schlossarková na varhany v hlučínském kostele. A připravuje kurzy pečení. Na nich se připravují například hlučínské koláče, jež jsou charakteristické použitím tučného těsta a zdobením, na které se nepoužívá drobenka, nýbrž specifické kopečky. Během roku 2009 připravila několik článků pro Opavský Deník. Vedle toho je také zvána na besedy se čtenáři. V roce 2006 připravil o Schlossarkové Český rozhlas pořad ze série Apetýt. O pět let později o ní natočila Česká televize díl nazvaný Na Prajzské se povědalo… z cyklu Na hranici tradic.