Zdeněk Matějček
Co děti nejvíc potřebují : [potřeba otevřené budoucnosti, mateřská a otcovská identita, jistota namísto úzkosti, problém týrání dětí]

2007 | Nakladatelství Portál

Co malé děti nejvíce potřebují? To je otázka, která předznamenává celou řadu úvah profesora Matějčka nad různými tématy ze světa vědy o dětské duši. Odpověď je složitá i jednoduchá zároveň. Děti potřebují mnoho věcí, ale snad nejvíce jistotu ve vztazích k lidem z nejbižšího okolí. Poutavá, hluboká a často velmi osobní …zamyšlení známého dětského psychologa nad životem a potřebami dětí a nad úkoly psychologů, vychovatelů a rodičů jsou určena rodičům i ostatním vychovatelům. Co malé děti nejvíce potřebují? To je otázka, která předznamenává celou řadu úvah profesora Matějčka nad různými tématy ze světa vědy o dětské duši. Odpověď je složitá i jednoduchá zároveň. Děti potře…bují mnoho věcí, ale snad nejvíce jistotu ve vztazích k lidem z nejbižšího okolí. Poutavá, hluboká a často velmi osobní zamyšlení známého dětského psychologa nad životem a potřebami dětí a nad úkoly psychologů, vychovatelů a rodičů jsou určena rodičům i ostatním vychovatelům.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	108
Jazyk:	česky
ISBN10:	8073672723
ISBN:	9788073672720
Edice:	Rádci pro rodiče a vychovatele
Vydání:	Vyd. 4.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 5. 2025 12:48
Číslo položky:	1249232

O autorovi

Zdeněk Matějček

Zdeněk Matějček byl světově uznávaný dětský psycholog, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech – v prostředí psychického strádání neboli deprivace. Jednalo se o moderního reformátora péče o děti, který zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou ve východních Čechách. Jeho otec byl ředitelem kladrubského hřebčína. V Chlumci setrval až do dospělosti, spolu s rodiči a mladším bratrem. Do míst svého mládí se Matějček později rád vracel ve vzpomínkách. Jeho rodiče pocházeli z českobratrských kořenů a tato tradice byla zachována i jeho třemi dětmi . Matějček se stal spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie dětí zapojilo i domácí zvířata, například psy nebo koně. Po velmi úspěšné maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích vzhledem k válce nemohl studovat, a tak pracoval v otcově hřebčíně jako zemědělský dělník a později u Bati ve Zlíně. Po válce vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a filozofii . Pro profesní dráhu psychologa se rozhodl v důsledku událostí po únoru 1948. Krátce působil jako psycholog ve výchovném ústavu „Dobrý pastýř“ , poté nastoupil jako psycholog v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo mimo jiné sledovat vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Sociodiagnostický ústav předběhl svou dobu tím, že se na vyšetření každého dítěte podílel celý tým odborníků – psycholog, lékař a sociální pracovnice. Velká pozornost se věnovala hodnocení funkce rodiny. V ústavu, který byl zaměřen na péči o dítě, diagnostiku a terapii poruch a vad, se seznámil s Josefem Langmeierem, s nímž společně vytvořili originální a světově objevné dílo o psychické deprivaci. Definovali tak nový psychologický pojem. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech, tedy v podmínkách, v n...

Více od autora