Knihy
Beletrie
Německá literatura
Max Frisch
Člověk se objevuje v holocénu

Max Frisch
Člověk se objevuje v holocénu

1995 | Nakladatelství Svoboda

Starý vdovec žijící osaměle v půvabném a klidném horském údolí s obavami sleduje dlouhotrvající deštivé počasí a obává se katastrofy. Nemožnost vycházení, výpadky proudu i další selhání vymožeností civilizace zjednodušují život a potřeby člověka omezují na minimum. Starý muž v nucené nečinnosti vzpomíná na minulost a s…naží se upevnit a zrevidovat svoje znalosti. Protože nespoléhá na vlastní paměť, lepí na stěny výstřižky z tisku, encyklopedií a učebnic, aby po případné katastrofě zanechal stopu myslícího člověka pro příští pokolení. Starý vdovec žijící osaměle v půvabném a klidném horském údolí s obavami sleduje dlouhotrvající deštivé počasí a obává se katastrofy. Nemožnost vycházení, výpadky proudu i další selhání vymožeností ci…vilizace zjednodušují život a potřeby člověka omezují na minimum. Starý muž v nucené nečinnosti vzpomíná na minulost a snaží se upevnit a zrevidovat svoje znalosti. Protože nespoléhá na vlastní paměť, lepí na stěny výstřižky z tisku, encyklopedií a učebnic, aby po případné katastrofě zanechal stopu myslícího člověka pro příští pokolení.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	113
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020504710
ISBN:	9788020504715
Překladatel:	Ivana Führmann Vízdalová
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 8. 2023 12:2
Číslo položky:	609060

O autorovi

Max Frisch

Max Frisch byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista, patří k spisovatelům německého jazyka ve 20. století. Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 působil jako novinář. Zpočátku psal apoliticky a jen velmi málo textů z této doby bylo později převzato do souborného vydání. V roce 1933 cestoval: navštívil Prahu , Budapešť, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Istanbul, Atény, Bari a Řím. Psal fejetony a na základě zážitků z cest vznikl i jeho první román „Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ . Roku 1935 poprvé navštívil Německo a vydal „Malý deník z německé cesty“, ve kterém se vyjadřoval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ovšem tehdy ještě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se např. vyjádřil o výstavě Herberta Bayera „Zázrak života“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problémů v nacistickém Německu vyjít. Teprve ve 40. letech se u něj utvářelo kritické politické vědomí. Retrospektivně bývá tento jeho pozvolný vývoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na curyšské universitě, kde někteří z profesorů obdivovali Hitlera i Mussoliniho. Po napsání druhého románu „Odpověď z ticha“ , o kterém se později vyjadřoval velmi kriticky, se rozhodl, že již nikdy nebude psát. Začal studovat architekturu . Otevřel si i vlastní architektonické studio. Kvůli nedostatku materiálu způsobenému válkou však svou první a jedinou větší stavbu mohl uskutečnit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelář zavřel v lednu 1955. Frisch již během studií pravidelně navštěvoval v Curychu divadlo , které tehdy poskytovalo útočiště německým exulantům a nabízelo prvotřídní program. Jeho ředitel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvn...

Více od autora