Knihy
Vzácné knihy
19. století
Jan Lepař
Čítanka pro školy obecné

Jan Lepař, Jan Evangelista Šťastný, Josef Sokol
Čítanka pro školy obecné : (vydání v osmi dílech) - Díl IV

1889 | Nakladatelství v C.k. skladu školních knih

Stav

prasklý hřbet, část stránek volně, razítka z knihovny, ex libris původního majitele, na pár stránkách vpisky, podrtháváno, nejvíc titulní list

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, prasklý hřbet, část stránek volně, razítka z knihovny, ex libris původního majitele, na pár stránkách vpisky, podrtháváno, nejvíc titulní list
Vazba:	pevná
Počet stran:	192
Jazyk:	česky
Vydání:	Nezměněný otisk textu z r. 1888
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 2. 2026 19:58
Číslo položky:	1620618

O autorech

Jan Lepař

Jan Lepař byl český pedagog, středoškolský profesor, školní inspektor a odborný spisovatel. Podporoval národní uvědomění na Moravě a ve Slezsku. Usiloval o zvýšení úrovně pražských škol. Je autorem řady metodických publikací a učebnic. Chodil na farní školu v Tršicích a pak hlavní školu, gymnázium a filosofii v Olomouci. Roku 1848 odjel do Prahy, kde se účastnil Slovanského sjezdu a pod pseudonymem Pravdoslav Lipňanský přispíval do Havlíčkových Národních novin. V Praze studoval dva roky práva a později filosofii. Na vlastní žádost dostal při ukončení studia vysvědčení v češtině – první, které fakulta kdy vystavila. Po studiích nastoupil jako učitel v Olomouci, poté v Jihlavě. Roku 1852 absolvoval zkoušky z dějepisu a zeměpisu, po roce byl potvrzen jako středoškolský profesor ve Znojmě. V roce 1857 se vrátil do Jihlavy a následujícího roku získal místo v Opavě. Tam spoluzakládal časopis Opavský besedník a studoval dokumenty v místním archivu. V únoru 1864 se stal profesorem c. k. akademického gymnázia a roku 1870 ředitelem učitelského ústavu v Praze. Roku 1869 byl na pět let jmenován okresním inspektorem pražských škol. Téhož roku se stal zkušebním komisařem pro kandidáty učitelství středních škol v oboru historie. Dvanáct let působil jako předseda zkušební komise pro obecné a měšťanské školy. Jako pražský inspektor usiloval o zvýšení učitelských platů a rozšíření učebních pomůcek. Inicioval oddělování chlapeckých a dívčích škol. Společně s učiteli vytvářel podrobné učební osnovy. Byl považován za jednoho z nejznámějších soudobých učitelů. Současníci oceňovali jeho organizátorský a spisovatelský talent. Stal se čestným členem Besedy učitelské v Praze, a spolků v Rakovníku, Sedlčanech, Chocni i jinde. Na konci roku 1885 vážně onemocněl a v březnu následujícího roku odešel do důchodu; do konce života ale literárně tvořil. Lepař se zaměřil především na metodické otázky. Sna...

Více od autora

Josef Sokol

Josef Sokol byl český pedagog a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Vychodil obecnou školu v rodné obci, pak vystudoval nižší reálku v Hradci Králové a učitelský ústav. Po dobu jednoho roku studoval pražskou techniku, ale pak odešel z Prahy a od roku 1853 pracoval jako učitel v Kostelci nad Orlicí, od roku 1860 v Heřmanově Městci. Působil jako pedagog v rodině Kinských, kde sepsal učebnici češtiny Schule der böhmischen Sprache, jež pak byla opakovaně vydávána a získala si popularitu. V roce 1867 byl učitelem na Smíchově, od roku 1873 vyučoval na učitelském ústavu v Praze. Ředitel tohoto ústavu přizval Sokola do komise pro tvorbu nových učebnic. Podílel se na sepsání čítanek pro obecné a měšťanské školy, sám do nich přispěl krátkými instruktážními texty. Publikoval i odborné studie zaměřené na pedagogiku a byl aktivní v učitelském spolkovém a stavovském životě. V roce 1882 na sjezdu učitelů v Plzni prohlásil: „české dítě patří do české školy“ a toto heslo se pak stalo vodítkem pro českou školskou a menšinovou politiku v následujících dekádách. Na sjezdu v Brně roku 1884 pak pronesl pojednání na téma Národ a jeho vychovávání. Psal i povídky pro mládež a v letech 1869–1875 byl redaktorem časopisu Škola a život. V letech 1883–1899 vedl s Františkem Šimáčkem časopis Jarý věk. V zemských volbách roku 1895 získal mandát poslance Českého zemského sněmu za mladočeskou stranu. Na zemském sněmu setrval do roku 1901. Ve volbách roku 1891 se stal i poslancem Říšské rady , kde zastupoval městskou kurii, obvod Pardubice, Holice aj. Mandát obhájil za týž okrsek i ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907. V roce 1896, když se mladočeská strana názorově rozdělila během projednávání takzvané Badeniho volební reformy na Říšské radě, patřil Sokol k vnitrostranické opozici, kte...

Více od autora