František Žákavec
Chrám znovuzrození : o budovatelích a budově Národního divadla v Praze

1938 | Nakladatelství Jan Štenc

2. vydání knihy věnované autorem, profesorem dějin umění, tvůrcům budovy a výzdobě Národního divadla v Praze jako významnému počinu novodobé české kulturní historie. S četnými popisy a černobílými ilustracemi.Již v prvním vydání knihy z roku 1918, psané na pozadí 1. světové války, podává vlastenecky cítící autor svou l…átku nikoli pouze jako objektivní historik popsující výtvarné a architektonické dílo, ale přináší i subjektivně laděné až meditativní pasáže adresované českému národu a jeho kulturnímu vzepětí. 2. vydání knihy věnované autorem, profesorem dějin umění, tvůrcům budovy a výzdobě Národního divadla v Praze jako významnému počinu novodobé české kulturní historie. S četnými popisy a černobílými ilu…stracemi.Již v prvním vydání knihy z roku 1918, psané na pozadí 1. světové války, podává vlastenecky cítící autor svou látku nikoli pouze jako objektivní historik popsující výtvarné a architektonické dílo, ale přináší i subjektivně laděné až meditativní pasáže adresované českému národu a jeho kulturnímu vzepětí.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 19 Kč
	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 19 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, bez obálky
Vazba:	pevná
Počet stran:	359
Jazyk:	česky
Vydání:	II. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 3. 2024 12:25
Číslo položky:	797274

O autorovi

František Žákavec

František Žákavec byl český historik umění, profesor Univerzity Komenského v Bratislavě. František Žákavec pocházel ze starobylého chodského rodu, s kořeny doloženými do roku 1654. Byl synovcem regionálního historika Emila Tšídy . Vystudoval původně romanistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a jako stipendista v letech 1899–90 studoval na pařížské Sorbonně. Tam se prohloubil jeho zájem o výtvarné umění. Studia dokončil v Praze, kde byl ovlivněn zejména přednáškami T.G. Masaryka a F.X. Šaldy a vitalistickou filosofií Henri Bergsona. Po studiu nastoupil jako suplent na reálce v Praze na Žižkově a pak působil jako středoškolský profesor v Plzni, Mladé Boleslavi a v Praze-Karlíně . Historií umění se intenzivně zabýval od roku 1918. V letech 1919–1920 byl redaktorem časopisu Volné směry. Ve 20. letech patřil do vlivné společnosti historiků umění Šestka v Praze. K jeho přátelům patřil Josef Šusta. Habilitoval se na Univerzitě Komenského v Bratislavě, kde od roku 1924 působil jako profesor dějin umění. Od roku 1933 byl dopisujícím a od r. 1934 mimořádným členem Královské české společnosti nauk . Spolupracoval na Ottově slovníku naučném nové doby . Ve 30. letech podpořil stavbu památníku bitvy u Domažlic, která však nakonec nebyla realizována. Zemřel v Praze ve věku 59 let. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Hlavní doménou Žákavcových vědeckých zájmů bylo české umění 19. století v jeho historických souvislostech, zejména generace Národního divadla. Detailně se zabýval dílem Františka Bílka, Mikoláše Alše, Josefa Mánesa, a zejména Maxe Švabinského. Měl literární nadání a vybroušený styl, kterým ve své generaci vynikal. Jeho kultivovaného slovního projevu si cenil také Jan Mukařovský. Zajímal se o staré světové umění ...

Více od autora