Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná |
Počet stran: | 710 |
Jazyky: | česky |
Edice: | Knihy praktického lékaře 0x |
Vydáno v: | Praha |
Poznámka: | 2 svazky |
Vystaveno: | st 6. května 2020 14:55 |
Číslo položky: | 96916 |
Kniha je reedicí čtyřsvazkové učebnice lékařské chemie Jana Horbaczewského (1854–1942), která původně vyšla v nakladatelství Grosman a Svoboda mezi lety 1904–1908. Přináší bravurní výběr tehdy aktuálních chemických vědomostí a i dnes – po více jak sto letech – zůstává inspirativní svojí skladbou i pojetím výkladu, kterése staly do značné míry určující i pro další české učebnice oboru od první poloviny 20. století až do současnosti. Reprint knihy, doplněný úvodní studií Stanislava Štípka a biografickým medailonem J. Horbaczewského z pera Tomáše Zimy, vychází u příležitosti 165. výročí narození jejího autora.
Ivan Horbaczewski, též Jan Horbaczewski nebo Johann Horbaczewski, ukrajinsky Іван Якович Горбачевський, Ivan Jakovyč Horbačevs’kyj , byl lékař a chemik ukrajinského původu z Haliče, působící jako vysokoškolský pedagog převážně v Praze, za Rakouska-Uherska státní úředník a politik, v letech 1917–1918 ministr bez portfeje Předlitavska, v roce 1918 první a poslední ministr zdravotnictví Předlitavska. V rodné obci vychodil německo- a polskojazyčné gymnázium. Běžně používal ukrajinštinu, němčinu, češtinu i polštinu. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, kde roku 1880 získal titul doktora lékařství. Po absolvování školy působil jako asistent Ernsta Ludwiga. Specializoval se lékařskou chemii, zejména na studium albuminoidů, později elastinů. Uznání si získal, když ve věku 28 let dokázal synteticky vyrobit kyselinu močovou. V období let 1884–1917 působil jako pedagog v oboru lékařské chemie na české Univerzitě Karlově v Praze. Na českou univerzitu ho přilákal chirurg Eduard Albert. V roce 1884 se stal řádným profesorem. Přednášel farmakologii a soudní chemii Ve školním roce 1902/1903 byl rektorem univerzity. Zde prosazoval rozvoj oboru lékařské chemie, který byl od roku 1900 povinně zařazen do osnov. Byl aktivní ve vědeckých organizacích. Působil také jako úředník. Od roku 1898 byl členem zemské zdravotní rady, od roku 1906 zasedal v nejvyšší zdravotní radě. V roce 1909 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Krátce před rozpadem monarchie se zapojil i do vládní politiky. Za vlády Ernsta Seidlera se stal 30. srpna 1917 ministrem bez portfeje. Byl prvním Ukrajincem v předlitavské vládě. Kromě toho měl na starosti přípravu vzniku nového rezortu zdravotnictví. Post ministra bez portfeje si udržel i v následující vládě Maxe Hussarka. Již 30. července 1918 byl v této vládě oficiálně jmenován ministrem zdravotnictví (ministerstvo bylo aktivováno 27. če...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem