Jan Jeník, Petr Jakeš
Cesty za Hefaistem

1989 | Nakladatelství Panorama

V jedenáctičlenné skupině československých přírodovědců a filmových dokumentaristů, kteří se posouvají hřebenem And husím pochodem, v karavaně, tvořené navíc pěticí domorodých nosičů a pěticí koní, je nepřeberné množství kombinací lidí, kteří tvoří hloučky roztažené v kilometrové koloně. Mlčí se, hovoří se toliko ú trž…kovitě, protože nestačí dech a taky protože se jde za Hefaistem a neví se, na jak dlouho. Okolní příroda je exotická každým coulem — horninami, rostlinnými společenstvy, klimatem, ale i historií. Indiáni zapalují suchou trávu, Andy hoří. Někde za horizontem dýmá sopka, ale zatím ji prozrazuje jen její popel, který skřípe mezi zuby. „Tak tohle by se mělo napsat." Tři, kteří v ten den jdou náhodou za sebou, si rozdělili role. Ilustrace Áda Absolon, geolog profesionál a malíř, vlastní expediční dění a geologické části Petr Jakeš, také geolog a úředník, rostliny a živý svět Honza Jeník, lesní inženýr, botanik, ekolog. Fotografie dodají ostatní členové tohoto týmu. Knížka vzniká. Není to deník, ani líčení dobrodružství expedice za každou cenu, její zdůvodnění, ani detailní průvodce životem Ekvádoru. Je to Ekvádor očima našich přírodovědců — geologů a botaniků. Knížka snad až příliš poučná, vznikající z vnitřního přesvědčení a pokušení autorů dokázat, že příroda a lidé v ní tvoří jeden celek, že existují tajemství dosud nepoznaná, leč poznatelná za cenu jisté dřiny. Autoři nás vedou pestrou přírodou, více či méně civilizovanou, vyhaslými, ale i činnými vulkány, krajinou vysokohorských And i ostrovních Galapág. Osnovou jsou jim místa jejich pobytu v Ekvádoru. Obraz probouzejícího se sopkou ohroženého Quita střídá líčení tropických deštných lesů na hranici And a Amazonské nížiny, popis vysokohorské andské přírody a nedosažitelné sopky Sangay a konečně i vyprávění o nevšedních zážitcích z několika dnů strávených na opěvovaných ostrovech, v ráji Galapág. V jedenáctičlenné skupině československých přírodovědců a filmových dokumentaristů, kteří se posouvají hřebenem And husím pochodem, v karavaně, tvořené navíc pěticí domorodých nosičů a pěticí koní, je… nepřeberné množství kombinací lidí, kteří tvoří hloučky roztažené v kilometrové koloně. Mlčí se, hovoří se toliko ú tržkovitě, protože nestačí dech a taky protože se jde za Hefaistem a neví se, na jak dlouho. Okolní příroda je exotická každým coulem — horninami, rostlinnými společenstvy, klimatem, ale i historií. Indiáni zapalují suchou trávu, Andy hoří. Někde za horizontem dýmá sopka, ale zatím ji prozrazuje jen její popel, který skřípe mezi zuby. „Tak tohle by se mělo napsat." Tři, kteří v ten den jdou náhodou za sebou, si rozdělili role. Ilustrace Áda Absolon, geolog profesionál a malíř, vlastní expediční dění a geologické části Petr Jakeš, také geolog a úředník, rostliny a živý svět Honza Jeník, lesní inženýr, botanik, ekolog. Fotografie dodají ostatní členové tohoto týmu. Knížka vzniká. Není to deník, ani líčení dobrodružství expedice za každou cenu, její zdůvodnění, ani detailní průvodce životem Ekvádoru. Je to Ekvádor očima našich přírodovědců — geologů a botaniků. Knížka snad až příliš poučná, vznikající z vnitřního přesvědčení a pokušení autorů dokázat, že příroda a lidé v ní tvoří jeden celek, že existují tajemství dosud nepoznaná, leč poznatelná za cenu jisté dřiny. Autoři nás vedou pestrou přírodou, více či méně civilizovanou, vyhaslými, ale i činnými vulkány, krajinou vysokohorských And i ostrovních Galapág. Osnovou jsou jim místa jejich pobytu v Ekvádoru. Obraz probouzejícího se sopkou ohroženého Quita střídá líčení tropických deštných lesů na hranici And a Amazonské nížiny, popis vysokohorské andské přírody a nedosažitelné sopky Sangay a konečně i vyprávění o nevšedních zážitcích z několika dnů strávených na opěvovaných ostrovech, v ráji Galapág.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	39 Kč
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~39 Kč~~ 35 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	280
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070380608
ISBN:	9788070380604
Ilustrátor:	Jiří Haager, Adolf Absolon
Edice:	Knihy o přírodě
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 3. 2025 10:29
Číslo položky:	1162337

O autorech

Jan Jeník

Jan Jeník je český botanik zabývající se strukturou kořenových systémů lesních stromů. V roce 1952 vystudoval lesní inženýrství na ČVUT v Praze. Později se na Karlově univerzitě stal kandidátem biologických věd, docentem geobotaniky a v roce 1990 profesorem botaniky. V průběhu svého života působil na několika zahraničních univerzitách a projektech koordinovaných UNESCO. Publikoval řadu odborných článků a publikací. V současné době pracuje na Katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v Botanickém ústavu Akademie věd ČR v Průhonicích. V roce 1994 byl oceněn Cenou ministra životního prostředí „za celoživotní práci v oblasti ochrany životního prostředí“.

Více od autora

Petr Jakeš

Petr Jakeš, Ph.D. byl český geolog a geochemik, docent Univerzity Karlovy, zabývající se mj. geochemickými a vulkanickými procesy na Zemi i na nebeských tělesech, výzkumem meteoritů a měsíčních hornin. V letech 1957 až 1962 vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Karlovy university. Poté pracoval v Geologickém ústavu ČSAV v Praze. V období částečného uvolnění na konci šedesátých let pokračoval od r. 1967 na Australské národní univerzitě v Canbeře v Austrálii a později též v Japonsku v postdoktorandském studiu, kde získal titul PhD. za práci o vulkanické činnosti v jihozápadním Pacifiku. V letech 1970 až 1972 pracoval jako vědecký pracovník v Lunar Science Institute v texaském Houstonu v USA. Tato instituce, založená americkou Národní akademií věd jako součást USRA , provozovala pro organizaci NASA mj. laboratoř LRL , v níž procházely vzorky hornin přivezené v rámci programu Apollo karanténou. V LSI se dr. Jakeš účastnil analýzy těchto vzorků, zejména pak těch, které byly získány na Měsíci v rámci expedic Apollo 14 a 15. Po návratu do Československa v r. 1972 byl z politických důvodů propuštěn z ČSAV. Získal zaměstnání v Ústředním ústavu geologickém v Praze, nejdříve jako geolog mapér, pak jako vědecký pracovník, později jako náměstek ředitele pro geologický výzkum. Počátkem 90. let 20. stol. začal učit na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Často se vracel také do LPI do Houstonu, kde byl členem jeho vědecké rady. Do r. 2001 byl členem vědecké rady mezinárodního programu IGCP a předsedou jeho 3. pracovní skupiny pro ložiska minerálů, petrologii, vulkanologii a geochemii. Byl také jedním z šesti světových vědců, kteří navrhli uspořádání Mezinárodního roku ...

Více od autora