Prof. PhDr. František Daneš, DrSc. , byl český jazykovědec. Studium bohemistiky a anglistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, přerušené válkou, dokončil v roce 1948. Od téhož roku působil jako učitel českého a anglického jazyka na Benešově reálném gymnáziu v Praze. V roce 1962 se vrátil na Filozofickou fakultu UK jako docent, v roce 1992 byl jmenován profesorem. Už během svého studia, od roku 1947, působil jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český AV ČR, v letech 1965–1970 a 1990–1994 byl jeho ředitelem. V roce 1994, kdy odcházel do důchodu, jej AV ČR vyznamenala Zlatou medailí Josefa Dobrovského. V roce 2010 jej prezident České republiky Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy.

Marie Těšitelová byla česká jazykovědkyně, specializující se na oblast kvantitativní lingvistiky. Byla nazývána „první dámou české lingvistiky“. V roce 1940 maturovala na kutnohorském gymnáziu. Na Filozofickou fakultu přišla v roce 1945 po učitelské praxi na kutnohorských školách. Jejím oborem byla čeština a dějepis. Byla ovlivněna svým učitelem Vladimírem Šmilauerem, díky kterému vyšel v časopise Naše řeč její první článek. Článek se věnoval kvantitativní lingvistice a nesl název O frekvenci slov a tvarů v Čapkově románu Život a dílo skladatele Foltýna. Ve Výzkumném ústavu pedagogickém pomáhala se zpracováním frekvenčního slovníku češtiny. Slovník Frekvence slov, slovních druhů a tvarů v českém jazyce nakonec vyšel až v roce 1961. Od roku 1956 byla výkonnou redaktorkou časopisu Slovo a slovesnost, kde setrvala do roku 1990. Spolu s pracovníky ÚJČ Antonínem Tejnorem, Františkem Danešem, Vlastou Strakovou a Josefem Filipcem se podílela na Slovníku slovanské lingvistické terminologie. Na základě práce kolektivu pracovníků Oddělení matematické a aplikované lingvistiky v ÚJČ vznikl pod jejím vedením Korpus věcného stylu původně zpracovaný pomocí děrných štítků a obsahující 540 000 slov. Významný z hlediska teorie komunikace byl její překlad sborníku Teorie informace a jazykověda. Z hlediska kvantitativní lingvistiky v rámci ÚJČ spolupracovala na problematice sporného autorství Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Zároveň v roce 1956 začala pracovat v Ústavu pro jazyk český, kde pomáhala s přípravou 2. svazku Slovníku spisovného jazyka českého. Poté se v roce 1965 stala vedoucí Oddělení matematické a aplikované lingvistiky ÚJČ ČSAV. V této funkci setrvala do zániku tohoto oddělení, který nastal v polovině osmdesátých let. V roce 1990 odešla do důchodu....

Petr Sgall byl český jazykovědec, bohemista, odborník na obecnou lingvistiku a také profesor Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Byl členem Pražského lingvistického kroužku. Během celé své vědecké kariéry se zabýval také obecnou češtinou. V 60. letech 20. století společně s Pavlem Novákem navrhoval natolik rozsáhlou reformu českého pravopisu, že by byla větší než Hankova analogická oprava z poloviny 19. století: návrh zvažoval zjednodušení v oblasti grafických ekvivalentů i, ú, úpravu skupiny ně po m, je a ostatních retnicích, zjednodušení označení znělosti souhlásek a psaní souhláskových skupin, psaní velkých písmen a psaní přejatých slov. Tehdejší jazykovědné kolegium ČSAV se Sgallovým návrhem reformy souhlasilo i přesto, že navrhovaná reforma byla příliš obsáhlá, což odporuje jazykovědnému povědomí o tom, že pravopisné změny v kodifikacích by měly být pozvolné a měly by odrážet živoucí pravopisnou praxi, avšak nakonec reformu zamítlo prezidium Akademie věd. Sgall se však otázkám pravopisné soustavy věnoval i nadále. Petr Sgall se narodil 27. května 1926 v rodině litomyšlského advokáta židovského původu, jenž rovněž působil jako překladatel. Většina Sgallových nejbližších příbuzných přišla o život v koncentračním táboře v Osvětimi. Navštěvoval gymnázium v České Třebové, z něhož pak ve školním roce 1942/1943 byl coby míšenec prvního stupně vyloučen, v letech 1944 až 1945 byl vězněn v Postoloprtech. Vystudoval indoevropeistiku, srovnávací a obecnou lingvistiku a češtinu na Univerzitě Karlově v Praze.