Věra Tichá
Cesty k domovu : 1939-1945

2003 | Nakladatelství Doplněk

Věra Tichá žila jako dítě v Praze, poté odjela s rodiči do Ruska. Autobiografická próza líčí válečnou část jejího života. Začátek tvoří deník, v němž autorka vypráví o poměrech v Rusku, nelehkém postavení mladé dívky z „podezřelé“ rodiny a svém aktivním působení v nově vytvořené československé vojenské jednotce. Deník… doplňuje vyprávění zralé ženy, v němž vzpomíná na cestu této jednotky až do osvobozené Prahy, a závěrečná životní bilance. Věra Tichá žila jako dítě v Praze, poté odjela s rodiči do Ruska. Autobiografická próza líčí válečnou část jejího života. Začátek tvoří deník, v němž autorka vypráví o poměrech v Rusku, nelehkém post…avení mladé dívky z „podezřelé“ rodiny a svém aktivním působení v nově vytvořené československé vojenské jednotce. Deník doplňuje vyprávění zralé ženy, v němž vzpomíná na cestu této jednotky až do osvobozené Prahy, a závěrečná životní bilance.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	148
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072391283
ISBN:	9788072391288
Edice:	13. svazek ed. 13. svazek ed. Edice osudů
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	21. 7. 2024 11:14
Číslo položky:	915645

O autorovi

Věra Tichá

Podplukovnice Věra Tichá - zdravotnice Rudé armády a 1. čs. armádního sboru v SSSR, spisovatelka. Věra Tichá strávila v Čechách prvních devět let života, poté odjela s rodiči do Ruska. Bydleli v Moskvě, později se přestěhovali do západosibiřského Prokopěvska, kde pracovali čeští horníci. V roce 1937 se krátce vrátili do Moskvy a pak změnili působiště do města Noginsk. Otec s matkou tam pracovali jako učitelé němčiny. Po otcově zatčení orgány NKVD chtěl zbytek rodiny odjet do Čech, ale než se podařilo návrat vyřídit, došlo k okupaci Československa. Po napadení Sovětského svazu vstoupila autorka jako zdravotní sestra do Rudé armády. V srpnu 1943 přešla za svým bratrem do československé vojenské jednotky. Zde prodělali zbytek války, zranění a v květnu 1945 se dostali až do Prahy. Věra Tichá se během války provdala, ale její muž zahynul čtyři týdny po válce při autonehodě. Sotva rok nato zahynul při autonehodě její bratr Mirek. V té době onemocněla její matka a tak se jí nepodařilo dostudovat filozofickou fakultu. Na radu přátel se vrátila za nimi do armády. Koncem čtyřicátých let se seznámila se svým pozdějším manželem Pavlem Tichým, právníkem, západním vojákem a účastníkem invaze. Ten byl ale na podzim 1951 zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dvanáct let za tzv. „nápomoc k velezradě“. Vrátil se v roce 1956 po XX. sjezdu KSSR. Jeho ženu mezitím přeložili z generálního štábu do Vojenského historického ústavu, kde pracovala až do odchodu do důchodu. Ve svých 54 letech znovu ovdověla a později začala psát. Literární dílo: Balada o českém vojákovi. Praha 1986. Cesty k domovu-1939-1945. Brno 2003. Čtvrteční vyprávění. Praha 1984. Po boku mužů. Praha 1966. Ženy v našich jednotkách v SSSR za druhé světové války. Historie a Vojenství 4, 1964.

Více od autora