Victor Hugo, Vladimír Holan, Charles Baudelaire, Guillaume Apollinaire, Boris Leonidovič Pasternak, Louis Aragon, Jean de La Fontaine, Michail Jur'jevič Lermontov, Rainer Maria Rilke, Paul Verlaine, Arthur Rimbaud, James Joyce, Paul Éluard, Gottfried Keller, Elizabeth Barrett Browning, Federico García Lorca, Adam Mickiewicz, Gérard de Nerval, Theodor Storm, Carl Sandburg, Jean Cocteau, Percy Bysshe Shelley, Charles Vildrac, Francis Carco, Jules Laforgue, Conrad Ferdinand Meyer, Raymond Radiguet, Marceline Desbordes-Valmore, Pierre de Ronsard, Hugo von Hofmannsthal, Tristan Corbière, Juliusz Słowacki, Jules Supervielle, René Arcos, Nikolaus Lenau, Nikolaj Nikolajevič Asejev, Robert Frost, André Chénier, Franz Hellens, Iljás Nizámí, Georg Trakl, Tristan Tzara, Valery Larbaud, Giuseppe Ungaretti, Edgar Degas, Sung Paj-Jen, Manuel Altolaguirre, Georges Fourest, Henri Charles Read, Guy-Charles Cros, Léon Paul Fargue, Henri Aliès, Jean-Marc Bernard, Georges Chennevière, Jean Pellerin, Paul Geraldy, Marie Laurencin, Henri Rousseau, Tai Fu-Ku, Pierre Jean Jouve, René Bizet, Odilon-Jean Périer, Pierre Morhange, Roger Vitrac, Žuang Ting-Ťien, Kásim Anvár, Omar Ibn Al Fárid, V. P Šavteli, As Sujutí, Lu Mej- Pcho, Marc-Antoine Girard de Saint-Amant, Bangyan Zhou, Felix Anvers, Charles Cros, Fredrik Nygaard, Ču Su-čen, Xiu Ouyang, Yong Shao, S'-Ma Kuang, Anshi Wang, Su Ši, Joachim Du Bellay, Henry Becque, LUJU, André Spire, Théodore Agrippa D'Aubigné, Jean Passerat, Olivier de Magny, José María Eguren, Luis de Góngora y Argote, Cecco Angiolieri, Barbara Church, James Oppenheim, Amy Lowell, James Gilbert Stephens, Thomas Lovell Beddoes, Christian Morgenstern
Cestou : výbor z překladů

1962 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Výbor z překladů předního představitele soudobého českého básnictví je nevšední přehlídkou světové poezie od nejstarších dob až po současnost. Obsahuje mimo jiné překlad asyrské básně z 3. tisíciletí před n. l., ukázky staré poezie čínské, egyptské, řecké, černošské, verše básníků německých, ruských, italských, španěls…kých a především francouzských nové a nejnovější doby. Výbor z překladů předního představitele soudobého českého básnictví je nevšední přehlídkou světové poezie od nejstarších dob až po současnost. Obsahuje mimo jiné překlad asyrské básně z 3. tisíciletí …před n. l., ukázky staré poezie čínské, egyptské, řecké, černošské, verše básníků německých, ruských, italských, španělských a především francouzských nové a nejnovější doby.

Stav

Velmi dobrý

natrhnutá obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý, natrhnutá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	589
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 11. 2023 14:29
Číslo položky:	682237

O autorech

Victor Hugo

Victor-Marie Hugo byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu. Victor Hugo byl třetím synem Josepha Léopolda Sigisberta Huga a Sophie Trébuchetové. Narodil se v roce 1802 v Besançonu a žil ve Francii po většinu svého života. Jeho bratři byli Abel Joseph Hugo a Eugéne Hugo . Doba dětství Viktora Huga byla poznamenána politickými zvraty. Napoleon byl prohlášen císařem, když byly Victoru Hugovi dva roky a bourbounská monarchie byla obnovena před jeho třináctinami. Opačné politické a náboženské názory, které měli Hugovi rodiče, zobrazovaly ideologické síly, které se přely o nadvládu ve Francii celý jeho život: Hugův otec byl vysoce postavený důstojník v Napoleonově armádě. Byl ateistický republikán, který považoval Napoleona za hrdinu; jeho matka byla extrémní katolická royalistka, a podle některých domněnek, byla milenkou generála Victora F. de Lahorieho, popraveného v roce 1812 za spiknutí proti Napoleonovi. Jelikož byl Hugův otec důstojník, rodina se často stěhovala a Victor se při cestování hodně naučil. Na cestě do Neapole viděl rozlehlé alpské vrcholky, velkolepě modré Středozemní moře a Řím v době oslav. Ačkoliv mu bylo pouze šest let, uchoval si tento půlroční výlet pevně v paměti. Sophie následovala svého muže do Itálie a Španělska . Nespokojená s neustálým stěhováním, které vyžadoval vojenský život, a faktem že její manžel nesdílel její katolickou víru, Sophie se rozhodla nakrátko opustit Léopolda v roce 1803 a usadit se v Paříži. Od té doby dominantním způsobem řídila Hugovu výchovu a vzdělání. V důsledku toho Hugova první díla v poezii a próze odrážela ještě její vášnivé oddání víře a králi. Teprve později, během událostí vedoucích k revoluci v roce 1848, začal Hugo odporovat své katolické royalistické výchově a místo toho s...

Více od autora

Vladimír Holan

Vladimír Holan byl básník, autor reflexivní lyriky, epiky a lyrizovaných próz, překladatel. Používal pseudonymy a šifry Ivo Holan, Ivo Rol, V. Scarlet, -Dt.-, -h-, H. V., V. H. Vladimír Holan se narodil v Praze 16. září 1905 v rodině hospodářského správce. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje. Do Prahy se Vladimír Holan vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku – Blouznivý vějíř. S přispěním básníka J. Hory dostal Vladimír Holan místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927–35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě. Vladimír Holan žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další. Vladimír Holan byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Vladimír Holan podnikl dvě cesty do zahraničí. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii. V 50. letech bylo postavení Vladimíra Holana jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. V roce 1968 byl jmenován národním umělcem. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně. Vladimír Holan zemřel 31. března 1980 v Praze a je pochován na Olšanech.

Více od autora