Knihy
Petra Prochazkova
Cesta Rusů k válce

Petra Prochazkova
Cesta Rusů k válce

2024 | Nakladatelství N media a.s

Kniha rozhovorů Petry Procházkové s Rusy – s těmi v Rusku, kteří znají Rusy a vědí, co si myslí; s těmi, kteří svému vůdci stále bezmezně věří; i s těmi, kteří před Putinovým režimem uprchli ze země, ale dokážou nám pomoct pokoušet se pochopit, kdo za současnou situaci může a proč se Rusové vrátili na cestu války se Zá…padem. Kniha rozhovorů Petry Procházkové s Rusy – s těmi v Rusku, kteří znají Rusy a vědí, co si myslí; s těmi, kteří svému vůdci stále bezmezně věří; i s těmi, kteří před Putinovým režimem uprchli ze země, …ale dokážou nám pomoct pokoušet se pochopit, kdo za současnou situaci může a proč se Rusové vrátili na cestu války se Západem.

Stav

Nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 20. 2. 2026

O knize

Stav:	Nová
Vazba:	Brožovaná
Počet stran:	453
Jazyk:	česky
ISBN10:	8088433517
ISBN:	9788088433514
Edice:	Edice N
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 9. 2025 16:29
Číslo položky:	1380933

O autorovi

Petra Prochazkova

Petra Procházková je česká humanitární pracovnice a novinářka. Stala se známou především svým zpravodajstvím z válečných konfliktů, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu na Kavkaze. Po vystudování gymnázia absolvovala fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Doktorát získala v lednu 1989 za práci na téma kreslené seriály, s důrazem na vývoj časopisu Čtyřlístek. Do té doby pracovala v časopise Květy, odkud však byla v polovině ledna 1989 propuštěna za účast na Palachově týdnu. Následně začala pracovat v Lidových novinách jako reportérka domácí rubriky. V roce 1992 byla vyslána do Ruska, kde pracovala jako zahraniční korespondentka. Působila také jako válečná zpravodajka, její první reportáže pocházely z Abcházie. V roce 1994 spolu s Jaromírem Štětinou založili soukromou novinářskou agenturu Epicentrum. Začala pracovat s kamerou a natočila různé reportáže. Přispívala do Lidových novin, slovenského deníku SME, týdeníku Týden a dalších časopisů. Podávala zprávy a svědectví o konfliktech v Osetii, Abcházii, Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu, Afghánistánu, ale i o uprchlických táborech a vypálených kurdských vesnicích v Kurdistánu. Dokázala se dostat i mezi gerilové bojovníky na Východním Timoru. Několik let se zajímala o problematiku Čečenska. V roce 1994 byla očitým svědkem bombardování. V době diverzní akce Šamila Basajeva se s několika novináři nabídla jako rukojmí místo pacientů nemocnice. V roce 2000 přerušila zpravodajskou práci a po dobu jednoho roku se intenzivně věnovala nezávislé humanitární práci v Grozném. Zde založila dětský domov pro 50 válečných sirotků, o které se stále stará. V témže roce ji ruské úřady označily jako personu non grata, a musela tak Rusko opustit. V roce 2001 a 2002 byla zpravodajkou a korespondentkou v Afghánistánu. Spolu s Janou Hradilkovou založila v roce 2001 občanské sdružení Berkat , které pomáhá dětem, ženám a dalším v Čečensku, Afghánistánu i uprchlíkům v České r...

Více od autora