František Branislav
Cesta přátelství

1958 | Nakladatelství Orbis

Po cestách dalšího dílu z edice Kudy do nebe se čtenáři dostávají k hodnotám, které se z našich uspěchaných životů zaplavených kdejakými starostmi leckdy vytrácejí - k přátelství a radosti. Obě tyto cesty se navzájem podporují: přátelé nám pomáhají pociťovat radost ze života a naopak vědomé rozhodnutí vidět každý okamž…ik jako jedinečný a naplnit jej radostí způsobuje, že si lépe uvědomujeme cenu přátelství. Po cestách dalšího dílu z edice Kudy do nebe se čtenáři dostávají k hodnotám, které se z našich uspěchaných životů zaplavených kdejakými starostmi leckdy vytrácejí - k přátelství a radosti. Obě tyto c…esty se navzájem podporují: přátelé nám pomáhají pociťovat radost ze života a naopak vědomé rozhodnutí vidět každý okamžik jako jedinečný a naplnit jej radostí způsobuje, že si lépe uvědomujeme cenu přátelství.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Mírně opotřebená potrhaná obálka	Skladem pro e-shop	~~199 Kč~~ 59 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~99 Kč~~ 59 Kč
Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	~~119 Kč~~ 45 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	93
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 3. 2023 13:22
Číslo položky:	508947

O autorovi

František Branislav

František Branislav , vlastním jménem František Blecha, byl český básník. František Branislav byl syn berounského hostinského Františka Blechy a matky Antonie, rozené Dvořákové. Dětství strávil ve Strašicích u Rokycan. Gymnázium začal sice studovat v Praze, ale již toku 1913 se s rodiči přestěhoval do Počapel u Králova Dvora a přestoupil ma gymnázium v Berouně, kde roku 1921 maturoval. Ještě jako student gymnázia vystoupil z římskokatolické církve. Po maturitě začal studovat češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a studium dokončil roku 1926. Po absolvování vojenské služby pracoval v letech 1928–1945 jako úředník Všeobecného penzijního ústavu a zároveň byl knihovníkem Skandinávského a nizozemského ústavu. Od roku 1945 byl literárním referentem Československého rozhlasu, v letech 1952–1955 šéfredaktorem Literárních novin a v letech 1955–1958 šéfredaktorem časopisu Nový život. Současně působil do roku 1959 jako lektor severských literatur na FF UK. Pak se již věnoval zcela literatuře. Byl dvakrát ženat . Je pochován na hřbitově v Praze-Modřanech. Jeho literární počátky spadají již do dob gymnazijního studia. V Praze se účastnil rušného literárního života a přispíval do různých novin a časopisů . Svůj literární pseudonym si zvolil podle kovolijce Josefa Branislava Mencla z Hořovic, který patřil do kruhu přátel Boženy Němcové. Pro jeho tvorbu měly zvláštní význam jeho cesty do Německa, Dánska a skandinávských zemí a rovněž i poválečné cesty do Polska, Černomoří a Řecka. Ústředním tématem jeho lyrické poezie byl vztah k přírodě, do kterého se promítaly motivy milostné a láska k domovu. Koncem třicátých let se v jeho poezii objevila úzkost o osud vlastního národa. V padesátých letech se ani Branislav neubránil teh...

Více od autora