Miloš Václav Kratochvíl
České jaro

1948 | Nakladatelství Svoboda

Hra o pražské revoluci 1848 a o dvou proudech mezi osmačtyřicátníky - radikálním a umírněném zarámovaná prologem a epilogem Havlíčkova horečnatého stavu v Brixenu, kdy si Havlíček zodpovídá otázku svého svědomí, měla-li či neměla revoluce být. Odpovědí je mu hlas jednoho z padlých: že na té revoluci nebylo hlavní, zda …vyhrála či prohrála, ale že byla a "otřásla do základu světem a pohnula jím kupředu, daleko, daleko kupředu". Hra o pražské revoluci 1848 a o dvou proudech mezi osmačtyřicátníky - radikálním a umírněném zarámovaná prologem a epilogem Havlíčkova horečnatého stavu v Brixenu, kdy si Havlíček zodpovídá otázku své…ho svědomí, měla-li či neměla revoluce být. Odpovědí je mu hlas jednoho z padlých: že na té revoluci nebylo hlavní, zda vyhrála či prohrála, ale že byla a "otřásla do základu světem a pohnula jím kupředu, daleko, daleko kupředu".

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	84, [2]
Jazyk:	česky
Edice:	25. svazek ed. 25. svazek ed. Divadlo lidu
Vydání:	1. autoris. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 7. 2024 11:9
Číslo položky:	914183

O autorovi

Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Více od autora