Ivo Pejčoch byl český vojenský historik. Vystudoval katedru českých dějin na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1990 působil jako šéfredaktor historického měsíčníku Historie a plastikové modelářství. Od roku 2007 byl vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu. Je autorem několika desítek knih literatury faktu, zabývajících se především vojenskou technikou. Narodil se 18. března 1962 v Praze. Jeho otcem je spisovatel a historik Slavomír Pejčoch-Ravik. V letech 1977–1981 vystudoval Střední průmyslovou školu spojové techniky v Praze. Pracoval nejprve jako technik v Konstruktivě Praha a později jako spojový technik v SPT Telecom. Od mládí se zajímal o vojenskou historii a techniku, po roce 1989 se této zálibě začal věnovat naplno. V roce 1990 spoluzaložil časopis Historie a plastikové modelářství a po řadu let byl jeho šéfredaktorem. Ve stejné době se mimo jiné zapojil do tvorby série publikací Válečné lodě. V letech 2001–2005 vystudoval historii na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2009 zde obhájil dizertační práci s názvem Československá těžká vojenská technika. Vývoj, výroba, nasazení a export československých tanků, obrněných automobilů a pásových dělostřeleckých tahačů 1918–1956. V roce 2007 se stal vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu, kde se věnoval celé řadě historických témat. Přispíval mj. do časopisu Historie a vojenství. V červenci 2018 jej na cyklovýletu postihl infarkt, po kterém zůstal dlouhodobě upoutaný na lůžku. Dne 20. července 2019 zemřel. Výběr:

PhDr. Prokop Tomek, Ph.D. Vědecký pracovník Historicko-dokumentačního odboru VHÚ. Narozen 1965, v letech 2001-2006 absolvoval kombinované magisterské studium v oboru historie na filozofické fakultě Univerzity Karlově v Praze. Téhož roku vykonal rigorózní zkoušku a získal titul PhDr. A v roce 2012 ukončil doktorandské studium na FF UK obhajobou disertační práce na téma Historie československé redakce Rádia Svobodná Evropa a její význam pro české dějiny“. V letech 1996-2007 pracoval jako dokumentarista a později vedoucí oddělení dokumentace Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie ČR. Poté byl převeden na Ministerstvo vnitra – Odbor Archiv bezpečnostních složek jako odborný pracovník a později vedoucí oddělení dokumentace. V roce 2008 pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů jako vedoucí oddělení dokumentace. Od října 2008 pracuje v historicko-dokumentačním odboru Vojenského historického ústavu Praha. V roce 2012 zvolen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR do veřejné funkce, za člena Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu podle zákona 262/2011 Sb., členy komise pak byl zvolen místopředsedou Etické komise. Odborné zaměření: V minulosti zpracovával řadu témat českých poválečných dějin. Soustřeďuje se zejména na problematiku vztahů občanů a moci v letech 1948-1989, například činnosti bezpečnostních složek totalitního režimu a perzekuce občanů, dále problematice exilu, zde zejména zahraničnímu rozhlasovému vysílání pro Československo. V poslední době se věnuje zejména problematice druhého a třetího odboje a Československé lidové armádě v době normalizace a jejímu působení v rámci Varšavské smlouvy.