Egon Erwin Kisch
Caři, popi, bolševici

1966 | Nakladatelství Svoboda

Kischova kniha Caři, popi, bolševici se řadí k několik proslulým reportážím, které objevovaly světu bolševický kontinent, zahrnutý ve dvacátých letech na Západě nenávistnými pomluvami a obviněními. Kisch navštívil SSSR v roce 1923, v prvních letech konsolidace sovětské moci, která teprve hledala cesty nového společensk…ého uspořád ání. Mnohé z experimentů, které sovětská vláda tehdy zaváděla, byly později opuštěny, a tak se Kischova kniha stává i jakýmsi nevšedním historickým dokladem oné bouřlivé doby. Kisch vidí Sovětský svaz v širokém záběru, a to nejn v geografickém slova smyslu. Setkává se sovětskými lidmi v různých životních situacích, ve městech i na vesnicích, líčí Moskvany v jejich přeplněných bytech i na přeplněných ulicích, v Leningradě kráčí po místech, jež se zapsala do historie; pak míří na jih, do Gruzie, Ázerbájdžánu, Arménie. Samozřejmě se živě zajímá o postavení nového člověka ve výrobě, nadchly ho nové formy tovární práce, založené na vědeckém principu, je okouzlen rozmachem mladých hospodářů. V knize najdeme reportáže s humorným nádechem, například kapitolu o povodni či o návštěvě v lázních, i vážné řádky o problému bezprizorné mládeže. Zajdeme do muzeí, do bývalého carského sídla i do institutu, kde je shromážděno dílo zakladatelů vědeckého socialismu, navštívíme i mši v kostele. V jižních oblastech se octneme uprostřed pestrého kaleidoskopu mnoha sovětských národností. A neby by to Kisch, aby podstatnou část svého zájmu nevěnoval kriminalistickým otázkám. Kniha je psaná s proslulým Kischovým espritem a vynálézavostí vidět věci nezvyklé a nevšední. Kischova kniha Caři, popi, bolševici se řadí k několik proslulým reportážím, které objevovaly světu bolševický kontinent, zahrnutý ve dvacátých letech na Západě nenávistnými pomluvami a obviněními. Ki…sch navštívil SSSR v roce 1923, v prvních letech konsolidace sovětské moci, která teprve hledala cesty nového společenského uspořád ání. Mnohé z experimentů, které sovětská vláda tehdy zaváděla, byly později opuštěny, a tak se Kischova kniha stává i jakýmsi nevšedním historickým dokladem oné bouřlivé doby. Kisch vidí Sovětský svaz v širokém záběru, a to nejn v geografickém slova smyslu. Setkává se sovětskými lidmi v různých životních situacích, ve městech i na vesnicích, líčí Moskvany v jejich přeplněných bytech i na přeplněných ulicích, v Leningradě kráčí po místech, jež se zapsala do historie; pak míří na jih, do Gruzie, Ázerbájdžánu, Arménie. Samozřejmě se živě zajímá o postavení nového člověka ve výrobě, nadchly ho nové formy tovární práce, založené na vědeckém principu, je okouzlen rozmachem mladých hospodářů. V knize najdeme reportáže s humorným nádechem, například kapitolu o povodni či o návštěvě v lázních, i vážné řádky o problému bezprizorné mládeže. Zajdeme do muzeí, do bývalého carského sídla i do institutu, kde je shromážděno dílo zakladatelů vědeckého socialismu, navštívíme i mši v kostele. V jižních oblastech se octneme uprostřed pestrého kaleidoskopu mnoha sovětských národností. A neby by to Kisch, aby podstatnou část svého zájmu nevěnoval kriminalistickým otázkám. Kniha je psaná s proslulým Kischovým espritem a vynálézavostí vidět věci nezvyklé a nevšední.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	obálka Miroslav Váša
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	224
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jarmila Haasová-Nečasová
Edice:	11. svazek ed. 11. svazek ed. Sebrané spisy E. E. Kische, 11. svazek ed. 11. svazek ed. Sebrané spisy E.E. Kische
Vydání:	2
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 6. 2017 9:50
Číslo položky:	13155

O autorovi

Egon Erwin Kisch

Egon Erwin Kisch byl pražský německy píšící reportér, investigativní žurnalista a spisovatel židovského původu, velmi známý také svojí přezdívkou Zuřivý reportér . Byla to právě jeho touha být u všeho, pokaždé „při tom“, a vše vyzkoušet, která mu tuto přezdívku přinesla. Narodil se jako druhý z pěti synů zámožného obchodníka se suknem Hermanna Kische a jeho druhé manželky Ernestiny , rozené Kuhové, v tradiční židovské rodině, v pražském staroměstském domě čp. 475/I U Dvou zlatých medvědů v Melantrichově ulici. První školní léta absolvoval u privátních učitelů a v Seidlově škole v budově zrušeného kláštera servitů v Michalské ulici na Starém Městě. Od roku 1892 začal navštěvovat novoměstské gymnázium piaristů v Panské ulici, odkud přestoupil na První německou státní reálku v Mikulandské ulici. Od října 1903 studoval v Praze jeden semestr na Technice, dále na filozofické fakultě Německé Karlo-Ferdinandovy univerzity filozofii, dějiny německé literatury a germanistiku a později žurnalistiku, ale žádná studia nedokončil. Na profesi novináře se však připravoval: naučil se stenografovat, ovládal několik jazyků, navštěvoval archívy a knihovny. Již před 1. světovou válkou přispíval do některých pražských novin. Stal se jedním z nejlepších znalců pražského podsvětí. Měl kriminalistický talent a dovedl odhalit skutečné pozadí událostí, jako byla např. aféra plukovníka Redla v roce 1913. Za války sloužil v Srbsku, Rusku, Uhrách a Vídni, kde se stal v r. 1918 prvním velitelem Revolučních gard. Roku 1919 vstoupil do Komunistické strany Rakouska ; během práce deníku Der neue Tag' se spřátelil s Josephem Rothem. Byl odsouzen a roku 1920 vypovězen do Prahy, kde se dále věnoval tvůrčí činnosti, a to jak žurnalistice, tak divadelní avantgardě – spolupracoval například s E. A. Longenem a J. Haškem. Právě s J. Haškem se scházel v pražské kavárně Montmartre, jinak také nazývané Dům ...

Více od autora