Alois Jirásek
Bratrstvo - Díl 1-3 - Bitva u Lučence + Mária + Žebráci : Díl 1-3

1951 | Nakladatelství Mir

Do zemanské rodiny Koziců se z bitev ve službách Jana Jiskry vrátil nejstarší syn, Janko. Přivezl si velkou kořist, a tak láká svého nejmladšího bratra, Ondrejka, a další pány ze sousedství, aby se na příští výpravu vydali s ním. Starý otec však nechce Ondrejka pustit, protože Janko se nevrátil s prostředním bratrem, Š…tefanem. Ten ale zanedlouho přijde, jenže těžce zmrzačený. Padl do zajetí a Uhři mu usekli obě ruce a vypíchli oko. Otec se velmi rozzlobil a Ondrejka s Jankem poslal, jen aby se pomstil. Družina zemanů z celého okolí se tedy vypraví za Janem Jiskrou.

Stejným směrem míří i rota „Pobery z Lomu nevím kam domů“, válečníka, který málem padl v bitvě s Němci. Vyvázl sice živý, ale holou hlavu mu zdobilo třináct jizev. Pobera se na své cestě zastavil u Žiliny a jeho vojsko přenocovalo před branami. Pobera se však seznámil se zadluženým Žiliňanem Bodorovským, jenž přišel na nápad, že by své dluhy mohl splatit prodáním ženy. Uherskou manželku také kdysi koupil a vzhledem k její kráse by ji mohl prodat za hodně peněz. Temperamentní Mária je v Žilině nešťastná a neustále touží spatřit svého milého, Imricha. Nemá o něm vůbec žádné zprávy, ale když ji Bodorovský nabídne, že se vydají na cestu, souhlasí. Pobera se ji ovšem od začátku protiví a když zjistí, že ji manžel prodal právě mu, hodně se naštve. Rotmistr se snaží získat její srdce, ale Mária se spolčí s dalším vojevůdcem, Talafúsem, který ji tajně odveze pryč. Pobera se ve vzteku snaží Márii najít, jenže to už volají povinnosti – musí na výpravu do Uher.

Tam se vydá společně s oddílem Janka Kozice. Jejich houfy se sice rozdělí, ale oba jsou úspěšné a vrátí se s velkou kořistí. Janko ovšem přišel o tři jízdné – zemany zajali Uhři – a také bratr Ondrejko byl těžce raněn. Při návratu se Kozicové utáboří na Lučenci. Zatímco se Ondrejko jen pozvolna zotavuje , Janko odjíždí na jiný hrad. Pobera rovněž míří jinam.

Mária se schovává na hradě u Talafúse, ale je tam spíš jako ve vězení. Talafús se navíc také snaží dostat do její přízně, čehož Mária využívá k vylepšení situace uherských zajatců, svých krajanů. Podaří se jí navíc vypátrat stopu svého Imricha. K jejímu zármutku však má potvrzené, že Imrich padl. Zasloužil se o to Talafús a Mária se rozhodne škodit Talafúsovi, kde jen může. Nejprve ale vyvolá zdání, že se stane jeho ženou – právě tak si jej omotá kolem prstu.

Uhři mezitím dorazí k Lučenci s obrovskou armádou, zatímco na hradě je jen nepočetná posádka. Huňad, krutý uherský vůdce, se domnívá, že hrad brzo obsadí, nicméně Češi a Slováci kladou odpor. Huňad dá ze vzteku popravit a upálit zajatce, o které Janko přišel v Uhrách. Češi se brání tím více, ale dlouho se jim nedaří. V neustálém vedru jim dochází voda a pomoc se neblíží. Uzdravený Ondrejko i další chtějí vytáhnout na poslední boj a v něm se buď prosekat nebo padnout, ale velitel jim to nedovolí. Slíbil Janu Jiskrovi, že Uhry udrží co nejdéle. Nakonec však podlehne a pošle k Huňadovi posla o vyjednání předání hradu výměnou za život pěti set bojovníků. Huňad se jim ovšem vysměje a podnikne velký úotk. Jenže to už dorazily posily – Jan Jiskra se vrací z bitvy, stejně jako Pobera i Janko Kozic. Dohromady s lučenskou posádkou Uhry rozmetají.

Na konci prvního svazku si ještě znepřátelení Pobera a Talafús slíbí souboj na život a na smrt, jen co jim skončí válečné povinnosti. Pobera totiž Talafúsovi neodpustil únos Márie.

--

1.díl - 1929 - Bitva u Lučence
2.díl - 1930 - Mária
3.díl - 1931 - Žebráci Do zemanské rodiny Koziců se z bitev ve službách Jana Jiskry vrátil nejstarší syn, Janko. Přivezl si velkou kořist, a tak láká svého nejmladšího bratra, Ondrejka, a další pány ze sousedství, aby se na… příští výpravu vydali s ním. Starý otec však nechce Ondrejka pustit, protože Janko se nevrátil s prostředním bratrem, Štefanem. Ten ale zanedlouho přijde, jenže těžce zmrzačený. Padl do zajetí a Uhři mu usekli obě ruce a vypíchli oko. Otec se velmi rozzlobil a Ondrejka s Jankem poslal, jen aby se pomstil. Družina zemanů z celého okolí se tedy vypraví za Janem Jiskrou.

Stejným směrem míří i rota „Pobery z Lomu nevím kam domů“, válečníka, který málem padl v bitvě s Němci. Vyvázl sice živý, ale holou hlavu mu zdobilo třináct jizev. Pobera se na své cestě zastavil u Žiliny a jeho vojsko přenocovalo před branami. Pobera se však seznámil se zadluženým Žiliňanem Bodorovským, jenž přišel na nápad, že by své dluhy mohl splatit prodáním ženy. Uherskou manželku také kdysi koupil a vzhledem k její kráse by ji mohl prodat za hodně peněz. Temperamentní Mária je v Žilině nešťastná a neustále touží spatřit svého milého, Imricha. Nemá o něm vůbec žádné zprávy, ale když ji Bodorovský nabídne, že se vydají na cestu, souhlasí. Pobera se ji ovšem od začátku protiví a když zjistí, že ji manžel prodal právě mu, hodně se naštve. Rotmistr se snaží získat její srdce, ale Mária se spolčí s dalším vojevůdcem, Talafúsem, který ji tajně odveze pryč. Pobera se ve vzteku snaží Márii najít, jenže to už volají povinnosti – musí na výpravu do Uher.

Tam se vydá společně s oddílem Janka Kozice. Jejich houfy se sice rozdělí, ale oba jsou úspěšné a vrátí se s velkou kořistí. Janko ovšem přišel o tři jízdné – zemany zajali Uhři – a také bratr Ondrejko byl těžce raněn. Při návratu se Kozicové utáboří na Lučenci. Zatímco se Ondrejko jen pozvolna zotavuje , Janko odjíždí na jiný hrad. Pobera rovněž míří jinam.

Mária se schovává na hradě u Talafúse, ale je tam spíš jako ve vězení. Talafús se navíc také snaží dostat do její přízně, čehož Mária využívá k vylepšení situace uherských zajatců, svých krajanů. Podaří se jí navíc vypátrat stopu svého Imricha. K jejímu zármutku však má potvrzené, že Imrich padl. Zasloužil se o to Talafús a Mária se rozhodne škodit Talafúsovi, kde jen může. Nejprve ale vyvolá zdání, že se stane jeho ženou – právě tak si jej omotá kolem prstu.

Uhři mezitím dorazí k Lučenci s obrovskou armádou, zatímco na hradě je jen nepočetná posádka. Huňad, krutý uherský vůdce, se domnívá, že hrad brzo obsadí, nicméně Češi a Slováci kladou odpor. Huňad dá ze vzteku popravit a upálit zajatce, o které Janko přišel v Uhrách. Češi se brání tím více, ale dlouho se jim nedaří. V neustálém vedru jim dochází voda a pomoc se neblíží. Uzdravený Ondrejko i další chtějí vytáhnout na poslední boj a v něm se buď prosekat nebo padnout, ale velitel jim to nedovolí. Slíbil Janu Jiskrovi, že Uhry udrží co nejdéle. Nakonec však podlehne a pošle k Huňadovi posla o vyjednání předání hradu výměnou za život pěti set bojovníků. Huňad se jim ovšem vysměje a podnikne velký úotk. Jenže to už dorazily posily – Jan Jiskra se vrací z bitvy, stejně jako Pobera i Janko Kozic. Dohromady s lučenskou posádkou Uhry rozmetají.

Na konci prvního svazku si ještě znepřátelení Pobera a Talafús slíbí souboj na život a na smrt, jen co jim skončí válečné povinnosti. Pobera totiž Talafúsovi neodpustil únos Márie.

--

1.díl - 1929 - Bitva u Lučence
2.díl - 1930 - Mária
3.díl - 1931 - Žebráci

Obsažené svazky:

Bratrstvo, tři rapsodie 1951 I (402 s., 1. vyd.)
Bratrstvo, tři rapsodie 1951 II (439 s., 1. vyd.)
Bratrstvo, tři rapsodie 1951 III (493 s., 1. vyd.)

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehké oděrky

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	89 Kč
Stav Velmi dobrý Flíčky na ořízce, chybí obálky	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~ 49 Kč
Stav Dobrý lehké oděrky	Skladem pro e-shop	~~69 Kč~~ 49 Kč
Stav Velmi dobrý lehce opotřebená obálka	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~ 49 Kč
Stav Dobrý zašlá obálka	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, lehké oděrky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	402 + 439 + 493
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Adolf Kašpar
Edice:	Nesmrtelní
Vydání:	Vyd. v Míru 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 10. 2024 15:0
Číslo položky:	1025702

O autorovi

Alois Jirásek

Alois Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek , původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová . Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově , české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii . Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce . Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou , dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Roku 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1, na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své ...

Více od autora