Fedor Michajlovič Dostojevskij
Bratia Karamazovovci II

2020 | Nakladatelství Ikar, a.s. - Odeon

Aľoša navštevoval chorého brata dva razy denne. No tentoraz mal zvláštnu, náramne náročnú úlohu a vopred cítil, ako ťažko mu bude začínať rozhovor o tejto veci, pričom mal zároveň veľmi naponáhlo: mal ešte v to predpoludnie vybaviť inú neodkladnú vec na inom mieste, preto sa musel veľmi ponáhľať. Zhovárali sa už asi št…vrť hodiny. Katerina Ivanovna bola bledá, veľmi vyčerpaná a zároveň neobyčajne chorobne podráždená: vycítila, prečo k nej, okrem iného, Aľoša teraz prišiel.
„Nemajte obavy o to, ako sa rozhodne,“ dôrazne a s istotou ubezpečila Aľošu. „Už či tak, alebo onak, jednako dôjde k záveru, že musí utiecť! Ten nešťastný človek, ten hrdina cti a svedomia – nie tamten, nie Dmitrij Fiodorovič, ale ten, čo leží za týmito dverami a čo sa obetoval za brata,“ s blýskajúcimi očami doložila Kaťa, „mi už dávno rozpovedal celý ten plán úteku. Aľoša navštevoval chorého brata dva razy denne. No tentoraz mal zvláštnu, náramne náročnú úlohu a vopred cítil, ako ťažko mu bude začínať rozhovor o tejto veci, pričom mal zároveň veľmi naponáhlo: mal… ešte v to predpoludnie vybaviť inú neodkladnú vec na inom mieste, preto sa musel veľmi ponáhľať. Zhovárali sa už asi štvrť hodiny. Katerina Ivanovna bola bledá, veľmi vyčerpaná a zároveň neobyčajne chorobne podráždená: vycítila, prečo k nej, okrem iného, Aľoša teraz prišiel.
„Nemajte obavy o to, ako sa rozhodne,“ dôrazne a s istotou ubezpečila Aľošu. „Už či tak, alebo onak, jednako dôjde k záveru, že musí utiecť! Ten nešťastný človek, ten hrdina cti a svedomia – nie tamten, nie Dmitrij Fiodorovič, ale ten, čo leží za týmito dverami a čo sa obetoval za brata,“ s blýskajúcimi očami doložila Kaťa, „mi už dávno rozpovedal celý ten plán úteku.

Součástí souboru:

Bratia Karamazovovci 2019 (2sv., 609 + 358, 1. vyd.)

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	358
Jazyk:	slovensky
ISBN10:	8055169055
ISBN:	9788055169057
Překladatel:	Ján Ferenčík
Vydání:	V Ikare prvé vydanie
Vydáno v:	Bratislava

O autorovi

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora