Dante Alighieri, Vincent Hložník
Božská komédia : Peklo - 1

1964 | Nakladatelství Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry

Dante Alighieri, jeden z najväčších básnikov svetového písomníctva, pochádzal z Florencie a prišlo mu žiť v časoch neobyčajne pohnutých: v Taliansku končil stredovek a nastupovala doba nová, čo znamená, že sa všetky hodnoty dostávali do pohybu, a vo Florencii, meste hospodársky i kultúrne najrozvinutejšom zo všetkých s…úvekých talianskych miest, prebiehali obzvlášť prudké politické zápasy. Veľmi skoro sa stali ich obeťou. Po víťazstve tzv. Čiernych guelfov, odporcov jeho politických koncepcií, musel odísť do vyhnanstva, aby sa z neho už nikdy nevrátil. Zomrel v Ravenne ako vyhnanec, ktorý do smrti neprestal túžiť po „krásnom meste“ nad Arnom.

S Danteho „trpkým chlebom“ exulanta spájali sa roky meditácií a úvah. Ich plodom boli jeho teoretické diela najrôznejšieho druhu, v ktorých sa zaoberal najpálčivejšími otázkami politickými i jazykovými. . No v centre jeho literárnej tvorby stála poézia – a v jej streda zasa jeho hlavné dielo Božská komédia.

Toto dielo, často prirovnávané pre svoju prísnu a zložitú kompozíciu ku gotickej katedrále, písal Dante veľmi dlho a dokončil ho bezprostredne pred smrťou. Predstavuje sumu všetkého jeho poznania, vzdelania, všetkých jeho skúseností, nádejí, nevraživosti, snov o láske i politických nenávistí. Je Danteho obranou i súdom nad celou súvekou spoločnosťou i nad celou dobou. Do samých jeho základov autor položil svoju túžbu prispieť na mravnú obrodu sveta a podnes toto dielo vzrušuje i moderného čitateľa svojim hlbokým ľudským obsahom. Možno dozaista obdivovať všetku Danteho učenosť, ktorú do Božskej komédie uložil ako do gotického relikviára, no dielo možno milovať práve pre jeho hlboký ľudský obsah. Ta akosi to cítili všetci milovníci tohto jeho diela. Je totiž v ňom prítomný celý Dantem, s celou svojou osobnosťou, krvou, horúčkami, vnútrom, vášňami, presne tak, ako to povedal sám na jednom mieste svojej púte Peklom: „Som tu s telom, ktoré som vždy mal“. A nič nemôže väčšmi vzrušovať, ako táto ľudská prítomnosť v diele, ktoré má vyše 600 rokov, ale ktoré je také mladé ako nestarnúce ľudstvo na našej zemi.

Nie je div, že práve toto dielo si preložili do národných jazykov všetkých kultúrne národy. Aj po šiestich storočiach v ňom pulzuje život. Dante Alighieri, jeden z najväčších básnikov svetového písomníctva, pochádzal z Florencie a prišlo mu žiť v časoch neobyčajne pohnutých: v Taliansku končil stredovek a nastupovala doba nová, čo znamen…á, že sa všetky hodnoty dostávali do pohybu, a vo Florencii, meste hospodársky i kultúrne najrozvinutejšom zo všetkých súvekých talianskych miest, prebiehali obzvlášť prudké politické zápasy. Veľmi skoro sa stali ich obeťou. Po víťazstve tzv. Čiernych guelfov, odporcov jeho politických koncepcií, musel odísť do vyhnanstva, aby sa z neho už nikdy nevrátil. Zomrel v Ravenne ako vyhnanec, ktorý do smrti neprestal túžiť po „krásnom meste“ nad Arnom.

S Danteho „trpkým chlebom“ exulanta spájali sa roky meditácií a úvah. Ich plodom boli jeho teoretické diela najrôznejšieho druhu, v ktorých sa zaoberal najpálčivejšími otázkami politickými i jazykovými. . No v centre jeho literárnej tvorby stála poézia – a v jej streda zasa jeho hlavné dielo Božská komédia.

Toto dielo, často prirovnávané pre svoju prísnu a zložitú kompozíciu ku gotickej katedrále, písal Dante veľmi dlho a dokončil ho bezprostredne pred smrťou. Predstavuje sumu všetkého jeho poznania, vzdelania, všetkých jeho skúseností, nádejí, nevraživosti, snov o láske i politických nenávistí. Je Danteho obranou i súdom nad celou súvekou spoločnosťou i nad celou dobou. Do samých jeho základov autor položil svoju túžbu prispieť na mravnú obrodu sveta a podnes toto dielo vzrušuje i moderného čitateľa svojim hlbokým ľudským obsahom. Možno dozaista obdivovať všetku Danteho učenosť, ktorú do Božskej komédie uložil ako do gotického relikviára, no dielo možno milovať práve pre jeho hlboký ľudský obsah. Ta akosi to cítili všetci milovníci tohto jeho diela. Je totiž v ňom prítomný celý Dantem, s celou svojou osobnosťou, krvou, horúčkami, vnútrom, vášňami, presne tak, ako to povedal sám na jednom mieste svojej púte Peklom: „Som tu s telom, ktoré som vždy mal“. A nič nemôže väčšmi vzrušovať, ako táto ľudská prítomnosť v diele, ktoré má vyše 600 rokov, ale ktoré je také mladé ako nestarnúce ľudstvo na našej zemi.

Nie je div, že práve toto dielo si preložili do národných jazykov všetkých kultúrne národy. Aj po šiestich storočiach v ňom pulzuje život.

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka, lehce odřené rohy, vazba lehce povolená, stránky drží

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (3. 6. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka, lehce odřené rohy, vazba lehce povolená, stránky drží
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	443
Jazyk:	slovensky
Editor:	Dušan Šulc
Překladatel:	Jozef Felix, Viliam Turčány
Edice:	Výber
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	28. 5. 2026 19:10
Číslo položky:	1768784

O autorech

Dante Alighieri

Dante Alighieri byl jeden z nejvýznamnějších italských básníků, významně však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie. Jeho největším dílem je Božská komedie , pro dějiny politické filozofie má velký význam latinský spis De monarchia. Dante je rovněž považován za otce spisovné italštiny , kterou svými díly prosadil. Svůj přístup teoreticky zdůvodnil v díle De vulgari eloquentia . Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nejvýznamnějších představitelů světové literatury. Mladý Dante navštěvoval nejdříve pravděpodobně jednu z řádových škol ve Florencii . V letech 1285–1287 pobýval na tehdy nejslavnější a nejstarobylejší evropské univerzitě v Bologni. Neskládal zde však žádné zkoušky, nezískal žádný univerzitní gradus a zdá se, že ani příliš nenavštěvoval univerzitní přednášky. Na tehdejší dobu důkladné filozofické vzdělání získal později až jako čtyřicetiletý, kdy již jako vyhnanec pobýval na univerzitě v Paříži a možná i v Padově. Dosáhl značného vzdělání, zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví, především antická poezie byla jeho vzorem. Později se oženil s Gemmou z významného ghibellinského rodu Donati, se kterou byl zasnouben již ve věku jedenácti let. Gemma mu porodila minimálně čtyři děti. Dante se nejpozději roku 1295 aktivně zapojil do politického života ve Florencii, formálně byl členem cechu lékařů a lékárníků . Podle některých narážek v jeho dílech se soudí, že se v roce 1289 zúčastnil bitvy u Campaldina, ve které byli poraženi ghibellinové . Stál na straně cerchiovců...

Více od autora

Vincent Hložník

Vincent Hložník byl slovenský malíř, grafik, ilustrátor, typograf a pedagog, bratr Ferdinanda Hložníka. Narodil se na vesnici v Pováží jako nejstarší z pěti dětí v katolické rodině Imricha Hložníka a jeho manželky Márie, rozené Puškárové. Rád kreslil stejně jako jeho bratr, později malíř Ferdinand Hložník. V letech 1926-1930 absolvoval obecnou školu ve Svederníku, roku 1931 postoupil do měšťanské školy v Žilině, ze které roku 1933 přestoupil na reálné gymnázium, kde kreslil pod vedením prof. Zdeňka Balaše, který rozpoznal jeho talent. V letech 1937–1942 vystudoval malbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v ateliéru Josefa Nováka a Františka Kysely. Jeho spolužáky tam byli například Ota Janeček, Arnošt Paderlík, Václav Plátek nebo Zdenek Seydl. Rád vzpomínal na studentský život v Masarykově koleji na Klárově a ve Štefánikově koleji . V Praze se plně integroval do české výtvarné kultury, spolků i skupin tehdejší moderny, byl názorově blízký skupinám Sedm v říjnu a Skupina 42. Vstoupil do Umělecké besedy, přátelil se se staršími slovenskými spolužáky, jako byli představitelé sdružení Generácia 1909 Cyprián Majerník, Bedrich Hoffstädter, Ján Želibský nebo Július Nemčík. Majerník a Hložník sdíleli obdobnou symboliku válečné doby, například v postavě Dona Quijota. V letech 1945 – 1949 byl členem spolku výtvarných umělců Mánes, roku 1945 patřil k zakladajícím členům levicové Skupiny výtvarných umělců 29. srpna. Roku 1948 absolvoval studijní pobyt v Itálii. Od roku 1958 vyučoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Mezi jeho žáky patřil například Albín Brunovský. V letech 1960 – 1964 zastával funkci rektora. Jeho obrazy byly tehdy poplatné socialismu. V období normalizace neprošel politickými prověrkami a roku 1972 musel školu opustit. Nezávislost prospěla tematické orientaci jeho prací. V jeho díle se spojuje osobité pojetí expresionismu, které vychází z vál...

Více od autora