Václav Boukal
Blázen veze pravdu v kufru

Václav Boukal

Václav Boukal byl český kreslíř, ilustrátor, malíř a grafik. V letech 1941–1942 studoval u profesora Jaroslava Švába v Officině Pragensis a v letech 1945–1949 na Akademii výtvarných umění v Praze u Vratislava Nechleby a Vlastimila Rady. Knižní ilustraci se začal věnovat krátce po skončení druhé světové války. V roce 1947 vydal vzpomínkovou knihu Blázen veze pravdu v kufru, v níž čerpal z vlastních zážitků z totálního nasazení v Německu. K tématu se později vrátil knihou Maturita v železném dešti . Působil v Českých Budějovicích. Jeho vnuk Jan Mahr je fotografem. Výtvarnými pracemi je zastoupen ve sbírkách Národní galerie Praha, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou nebo Muzea Aloise Jiráska a Mikoláše Alše v Praze. V 50. letech 20. století se stal vyhledávaným ilustrátorem české literatury 19. a první poloviny 20. století. Výtvarně doprovodil např. několik titulů Aloise Jiráska , nové vydání knihy Zikmunda Wintera Z dávných dob , povídkový soubor Václava Beneše Třebízského Levohradecká povídka a jiné prózy nebo Vesnický román Karolíny Světlé . Vedle toho obrazově vypravil např. román Antala Staška O ševci Matoušovi a jeho přátelích , dobový román pro mládež Hrdinův bratr sovětského spisovatele Lva Kassila nebo soubor slovenských pověstí Kremnický zlatý člověk od Jozefa Horáka . Boukalův výtvarný projev v tomto období odpovídal požadavkům tzv. socialistickému realismu. Zejména u historické literatury se přitom potvrdila Boukalova důslednost v nakládání s dobovými reáliemi a schopnost řemeslně zvládnuté, živě provedené kresby. V následujícím období se u něj prosadila výraznější výtvarná zkratka odpovídající umírněnému navazování na odkazy předválečného modernismu, kterým československé umění masově procházelo od druhé poloviny 50. let (zejména po úspěchů expozice na Světové výstavě E...