Ivan Olbracht
Biblické příběhy : Starý zákon pro mládež

1958 | Státní nakladatelství dětské knihy

Znalost bible patří k základům všeobecného vzdělání. Chceme-li dnes seznámit mládež s biblickými příběhy, se Starým zákonem, s vypravováním, pověstmi a příslovími starých Židů, nečiníme tak proto, abychom udržovali mládež v pověrách, v slepé víře a v otrocké poslušnosti náboženství a církví. Dnes již dovedeme vysvětlit… vědecky správně vznik a vývoj světa i vznik a vývoj člověka. Věda stanovila již dostatečně přesné zákony o složení hmoty, o životě a přírodě. Avšak vzdělaný člověk musí znát i to, v co nevěří. Má znát proto i biblí, která byla mnohdy důležitým činitelem na cestě pokroku, vzdělanosti a kultury, která se však také často stávala i nástrojem poroby a útisku.

Bible byla přečasto zdrojem poučení i uměleckého podnětu mnoha velikým umělcům. Leckterá slavná umělecká díla literární, hudební i výtvarná byla inspirována biblickými příběhy. V hovoru užíváme běžně nejrůznějších úsloví, přirovnání a obrazů, jež pocházejí z bible. Také všechny tyto okolnosti nás vedou k tomu, abychom se s biblí seznámili.

Předkládáme čtenářům Starý zákon v obdivuhodném zpracování Ivana Olbrachta, spisovatele, který dovedl psát snad nejčistší a nejkrásnější češtinou. Olbracht jistě sám nevěřil v boha a nepřál si, aby naše mládež vyrůstala ve svěrací kazajce náboženství. Chápal však, že znalost bible je pro mladého vzdělance věcí nezbytnou, že je třeba čerpat poučení i z bible, která nám zejména ve Starém zákoně podává obraz života židovského národa ve starověku, seznamuje nás s jeho společenskými a hospodářskými poměry, s jeho politickým zřízením a s jeho způsobem myšlení. A navíc Olbracht dobře pochopil, že v době nacistické okupace, kdy jeho Biblické příběhy po prvé vyšly, může svým vyprávěním ze Starého zákona výmluvně protestovat proti vyhlazování Židů fašisty a utvrzovat čtenáře v přesvědčení, že český národ vyjde z hitlerovské poroby tak, jako starověcí Židé vyšli ze všech zajetí. Proto také jeho kniha končí návratem ze zajetí a jásotem nad osvobozením.

Mezi mnohými světovými umělci, kteří se inspirovali Starým zákonem, byl i nej slavnější ilustrátor bible, francouzský malíř Gustave Doré. Ten dovedl skvěle vystihnout vznešenost, básnickou úchvatnost a velebnou dramatičnost biblických příběhů, a proto jeho ilustrace spojují hluboký dějový a mravní prožitek s výrazným a úchvatným dojmem výtvarným. Znalost bible patří k základům všeobecného vzdělání. Chceme-li dnes seznámit mládež s biblickými příběhy, se Starým zákonem, s vypravováním, pověstmi a příslovími starých Židů, nečiníme tak proto, aby…chom udržovali mládež v pověrách, v slepé víře a v otrocké poslušnosti náboženství a církví. Dnes již dovedeme vysvětlit vědecky správně vznik a vývoj světa i vznik a vývoj člověka. Věda stanovila již dostatečně přesné zákony o složení hmoty, o životě a přírodě. Avšak vzdělaný člověk musí znát i to, v co nevěří. Má znát proto i biblí, která byla mnohdy důležitým činitelem na cestě pokroku, vzdělanosti a kultury, která se však také často stávala i nástrojem poroby a útisku.

Bible byla přečasto zdrojem poučení i uměleckého podnětu mnoha velikým umělcům. Leckterá slavná umělecká díla literární, hudební i výtvarná byla inspirována biblickými příběhy. V hovoru užíváme běžně nejrůznějších úsloví, přirovnání a obrazů, jež pocházejí z bible. Také všechny tyto okolnosti nás vedou k tomu, abychom se s biblí seznámili.

Předkládáme čtenářům Starý zákon v obdivuhodném zpracování Ivana Olbrachta, spisovatele, který dovedl psát snad nejčistší a nejkrásnější češtinou. Olbracht jistě sám nevěřil v boha a nepřál si, aby naše mládež vyrůstala ve svěrací kazajce náboženství. Chápal však, že znalost bible je pro mladého vzdělance věcí nezbytnou, že je třeba čerpat poučení i z bible, která nám zejména ve Starém zákoně podává obraz života židovského národa ve starověku, seznamuje nás s jeho společenskými a hospodářskými poměry, s jeho politickým zřízením a s jeho způsobem myšlení. A navíc Olbracht dobře pochopil, že v době nacistické okupace, kdy jeho Biblické příběhy po prvé vyšly, může svým vyprávěním ze Starého zákona výmluvně protestovat proti vyhlazování Židů fašisty a utvrzovat čtenáře v přesvědčení, že český národ vyjde z hitlerovské poroby tak, jako starověcí Židé vyšli ze všech zajetí. Proto také jeho kniha končí návratem ze zajetí a jásotem nad osvobozením.

Mezi mnohými světovými umělci, kteří se inspirovali Starým zákonem, byl i nej slavnější ilustrátor bible, francouzský malíř Gustave Doré. Ten dovedl skvěle vystihnout vznešenost, básnickou úchvatnost a velebnou dramatičnost biblických příběhů, a proto jeho ilustrace spojují hluboký dějový a mravní prožitek s výrazným a úchvatným dojmem výtvarným.

Stav

Dobrý

opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	184
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Gustave Doré
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Obnovené obrazy
Vydání:	Druhé vydání (v SNDK první)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 6. 2025 10:41
Číslo položky:	1275013

O autorovi

Ivan Olbracht

Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Albrecht Zeman , byl český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec . Jeho otcem byl advokát a spisovatel Antal Stašek , jenž se vyznačoval velkým sociálním cítěním, které přenášel i do svých knih. Matka pocházela z bohaté židovské rodiny , ale krátce před svatbou se zřekla židovského náboženství a přestoupila ke katolické víře. Mladý Kamil Zeman navštěvoval obecní školu v Semilech, pak studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové, maturoval v r. 1900. Již jako gymnazista podepisoval své drobné literární pokusy pseudonymem Ivan Olbracht. Dle jeho vlastního svědectví vznikl tento pseudonym spojením Kamilova biřmovacího jména „Ivan" s jeho druhým křestním jménem „Albrecht", které obměnil na „Olbracht". Po roce 1945 se tento pseudonym stal jeho jménem občanským. Po maturitě studoval v Berlíně a v Praze nejprve práva, ve třetím ročníku přestoupil na filozofickou fakultu pražské univerzity, kde si zvolil obor historie a zeměpis. V roce 1903 byl povolán k jednoroční vojenské službě, kterou vykonával u 94. pěšího pluku v Liberci a v Terezíně. Dosáhl hodnosti kadeta-aspiranta, ale již v r. 1906 byl degradován na vojína kvůli aktivní účasti na sociálnědemokratických politických akcích. I když po skončení vojenské služby opět pokračoval ve studiu, státní zkoušky v úplnosti neabsolvoval a v roce 1909 univerzitních studií zanechal. Věnoval se pak novinářskému povolání, které ho lákalo již od středoškolských dob. Zprvu působil ve Vídni jako redaktor sociálně demokratických Dělnických listů. Zde se seznámil s novinářkou a spisovatelkou Helenou Malířovou, která se později stala jeho dlouholetou družkou. Stal se členem sociálně demokratické strany a od roku 1916 pracoval v redakc...

Více od autora