Karel Havlíček Borovský
Básně

2006 | Nakladatelství Akropolis

V červenci roku 2006 si připomeneme 150. výročí předčasné smrti pětatřicetiletého Karla Havlíčka , podle jeho rodiště a programově po vlastenecku zvaného Borovského. Kniha Básní shrnuje kompletní původní Havlíčkovo básnické dílo, od raných Epigramů, jejichž pozoruhodně křivohubé zrcadlo nic neztratil o ze svého provoku…jícího kouzla, přes Smíšené básně po Tyrolské elegie, verše opět ironicky pranýřující nelehký osud deportovaného básníka až po Krále Lávru, mytologicky aktualizovanou podobu příběhu „irského" krále a tajemství jeho oslích uší. Vrcholu Havlíčkovo veršové umění dosáhlo v čtenářsky oblíbeném Křtu svatého Vladimíra, adaptaci staroruského Nestorova rukopisu o přijetí křesťanství a výběrovém řízení na „církev nejcírkvovatější" poté, co pohanský Perun nevybíravě odmítá hřmít na povel v den carových narozenin. Soubor básní vychází ve spolupráci s rodnou básníkovou obcí, nesoucí dnes „naopak" jeho jméno: Havlíčkova Borová, a jejím Památníkem Karlem Havlíčka Borovového. Čtenáře Havlíčkovými verši ale také nejednoduchými životními peripetiemi v politicky nesnadné době provází v doslovu Jaroslava Hrabáková a Jaroslava Janáčková, graficky upravil a ilustroval Luboš Drtina. V červenci roku 2006 si připomeneme 150. výročí předčasné smrti pětatřicetiletého Karla Havlíčka , podle jeho rodiště a programově po vlastenecku zvaného Borovského. Kniha Básní shrnuje kompletní půvo…dní Havlíčkovo básnické dílo, od raných Epigramů, jejichž pozoruhodně křivohubé zrcadlo nic neztratil o ze svého provokujícího kouzla, přes Smíšené básně po Tyrolské elegie, verše opět ironicky pranýřující nelehký osud deportovaného básníka až po Krále Lávru, mytologicky aktualizovanou podobu příběhu „irského" krále a tajemství jeho oslích uší. Vrcholu Havlíčkovo veršové umění dosáhlo v čtenářsky oblíbeném Křtu svatého Vladimíra, adaptaci staroruského Nestorova rukopisu o přijetí křesťanství a výběrovém řízení na „církev nejcírkvovatější" poté, co pohanský Perun nevybíravě odmítá hřmít na povel v den carových narozenin. Soubor básní vychází ve spolupráci s rodnou básníkovou obcí, nesoucí dnes „naopak" jeho jméno: Havlíčkova Borová, a jejím Památníkem Karlem Havlíčka Borovového. Čtenáře Havlíčkovými verši ale také nejednoduchými životními peripetiemi v politicky nesnadné době provází v doslovu Jaroslava Hrabáková a Jaroslava Janáčková, graficky upravil a ilustroval Luboš Drtina.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	91
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086903206
ISBN:	9788086903200
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 7. 2024 15:36
Číslo položky:	905050

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora